dobne znázornení ruských kostumn pravidelně se vydaří tak, že kdo na Rusi byl, nesnadno rozezná, co je na oděvu fantastického a co je aspoň pravděpodobného. To jen tak mimochodem. Sympaticky píše spisovatelka o českém studentstvu. Nikde prý není tak těsný svaz mezi národem a studenty, jako u Čechů. Čeští studenti úplně zasloužili lásky a vážnosti svého národa. Mnoho pracovali a pracují pro národní věc. Vyprávějí svému národu o minulosti, poučují o nynějších cílech národní práce, doporučují a rozdávají pěkné knihy k četbě. Svými řečmi a písněmi probuzují studenti v národě lásku k vlasti, pečují o prostředky vzdělávací, seznamují s životem všech národů slovanských, majíce především na zřeteli (rozumí se) české zájmy. — Náboženství Cechů je katolické. Nikdo tolikráte neměnil své víry, jako Čechové. Byli pravoslavnými, katolíky, husity, luterány a nyní se hlásí k víře katolické. Proto nyní všude v cechách stojí sochy světců, katolických. Český kněz je vždy horlivým vlastencem. Vedle podobizny papežovy visí řada podobizen českých výtečníků. Nyní srovnává autorka význam duchovenstva vyššího a nižšího. — Venkované čeští dělí se na sedláky, polosedláky, chalupníky, domkáře a podruhy. Líčení vzájemného poměru jejich není úplně v podrobnostech správné, ale celkem dostatečně poučuje o věci. Také popis obydlí a domácnosti je dosti správný a svědčí, že spisovatelka z vlastního názoru poznala českou ves. Když dětí vyběhnou ze školy a potkají člověka slušně oděného, obklopují ho a jako na povel pokřikují svoje pozdravem: „Pochválen Pán Ježíš Kristus"—„Na věky, amen", odpoví se a děti o překot snaží se políbiti ruku pánovi. Netoliko děti, nýbrž často i odrostlí líbají ruku pánům. Dlouholeté poddanství a posavadní závislost prostého lidu na boháčích udržuje posud tento ponižující, „rabský" (otrocký) obyčej. Kdo chce poznati lid, nejlépe ať se vypraví v neděli, ve svátek do kostela. Kostel je na českém venkově jediné místo, kde možná setkati se se známými, pohovořiti a dozvěděti se o novinkách. — Pokud se týče kroje, nenašla autorka (prý) ani zbytků národního kroje. Nezachovali si Čechové kroje národního. V některých krajinách Čechové odívají

se jako Němci, jinde jejich úbor shoduje se mnoho s polským neb uherským krojem, místy také je_to směs obojího kroje. Jedním slovem cechové prý nosí oděv toho národa, v jehož blízkosti žijí. Vzdělaní Čechové nosí „čamaru", zejména mládež, studenti a lidé, kteří jsou vlastenci. Vybírám prostě z ruské knihy ukázky významnější a nemíním dokazovati vůči uvedenému tvrzení o kroji lidu českého, že není správné (srv. posavadní kroj domažlický, plzeňský, blatský, lito-myšlský atd.l. Zvláštního typu žen a mužů českých prý není. Spisovatelka rozeznává u některých osob typ německý, u jiných stopy charakteru jihoslovan-ského. Děvušky honosí se svěžestí do 26—27 let. Záhy odkvětají a vdané rychle stárnou, takže v 35 letech již vypadají jako sešlé stařeny. Příchozího pohostí venkovan pivem, chlebem á solí. Pokrm je prostý: brambory v rozmanité úpravě, kořalka a pivo nápojem. Ve svátek jídá cech domácí drůbež, moučná jídla, mezi nimi nejoblíbenější jsou „lívance" (????????), „knedlíky" a především znamenité české „kal a č i" na způsob ruských pirogů. Líbání ruky v cechách znova tu znepokojilo spisovatelku. To prý s vámi venkovan hovoří jako s hostem, najednou jde kolem lesník. Váš hostitel spěchá k němu, hluboce se kloní a v řeči opakuje stále „Poníženě ruku líbám," rozplývaje se díky, dovolí-li mu lesník z lesa si vzíti, čeho potřebuje. Jak odejde lesník a hostitel se k vám vrátí, proklíná lesníka až hrůza. Tato otrocká poníženost je prý nehezkou vlastností českého lidu, zaviněnou dlouholetým poddanstvím. Obyčej líbati ruku je všude rozšířen v Čechách. Jakmile dítě počíná choditi, již se učí líbati ruku nejen rodičům, nýbrž každému pánovi. Tento ' obyčej trvá po celý život a dodává cechům rázu otrockého („???????????????????????"). Druhá, ještě stinnější stránka tohoto národa je náklonnost k zlodějství. Stalo se to již příslovím i v sousedstvu českém, že se říká o zlodějství: „Je to podle českého způsobu" („????????????????."). V letech neúrodných zejména se pěstuje zlodějství. Patrno, že příčiny tohoto nechvalného zvyku dlužno vykládati netoliko z poddanství a uhnětení národa v minulosti,