nýbrž také dokazuje se tu neutěšeně materiální postavem jeho v přítomnosti. Nádenník bez práce, bez sousta chleba snadno se oddá z nouze, z hladu všelikým přestupkům. Jinak jsou Čechové slovanský národ energický, nadaný. Za posledních 50—60 roků Cechové utvořili svůj jazyk, literatutu, zařídili množství spolků pro šíření osvěty, vydali užitečné knihy ve všech odvětvích, český venkovan je pilný, pracovitý, obdařen praktičností. Prese všecky nepříjemné stránky ze styku s Němci, přiučili se Čechové od Němců nemálo užitečným věcem, na př. lásce k pořádku a vytrvalosti v práci, energii v každém díle, a bohatá německá literatura ode dávna měla vliv na duševní rozvoj český. Čech je člověk živý, horoucí. U čecha není dětské prostodušnosti ruské, ani bezstarostnosti, ani hýrivosti polské. Jednotvárný život, věnovaný práci ve všedních dnech, mění se u cechů ve svátek v rozmanité veselosti, v muziku, v zábavy. Každý cech od přírody již jest obdařen hudební schopností a hlasem zpěvným. Skoro v každém domě selském visí na stěně klarinet nebo housle a většina rodin hrají na několik nástrojů. Skoro každá ves má svůj orchestr, složený z místních muzikantů, kteří hrají na všech svatbách a tanečních zábavách. Ve větších osadách jsou spolky hudební. Kapely vojenské v Rakousku vybírají si hudebníky české. Když Čech nic už nemá, vezme housle, přibere druhy a jdou s muzikou na výdělek po vlasti nebo do ciziny. Když robátko již se chápe předmětů, zavěsí jeho matka nad kolíbkou housle a do uzlíčku zem. Sá-hne-li děťátko po houslích, věří matka, že je synovi usouzeno, býti muzikantem — sáhne-li po zemi, bude vzdělávati zemi. Čechové mají množství písní slovanského rázu. Dále chválí autorka školství české. Veliká vzácnost, neumí-li Cech čísti a psáti. Význam Ústřední Matice Školské. Aristokracie v Cechách (charakter, život, hony, poměr úřednictva k lidu atd.). Po Čechách toulá se mnoho lidu žebrotou. Z nich má rád lid český komedianty. Celá ves oživne, když -přijede loutkové divadlo, jež nyní autorka obšírně popisuje („Doktor Faust"). Vedle divadla loutkového pobaví se ob čas obecenstvo české divadlem kočujících společností. Herci při těchto

společnostech bývají obyčejně lidé ne-dostudovaní, nebo také vzdělanci, kteří chtí buditi lásku k české národnosti. Život jejich je žalostný. Počet potulných muzikantů vzrůstá každým rokem. Dívky chodívají s harfami, mužové s houslemi a jinými nástroji. Tyto české muzikanty zná skoro celá západní Evropa. Jejich postavení je bídné. Hrajíce písně veselé a tance, utírají po tichu slzy, veselostí zdánlivou zakrývají žal a dumy. V některých krajích českých za rok vydají na 300 povolení úředních potulným muzikantům a na jeden takovýto pak cestuje 5 až 6 lidí. Obšírně líčí spisovatelka neblahý osud českých harfenistek. S důkladností značně menší obírá se pak českým průmyslem. Další stať věnována je tancům českým. Poláci a Čechové jsou nejlepšími tanečníky'mezi Slovany. Díváme se vedením spisovatelky na taneční zábavu venkovskou. Tančí se polka, strašák, tuchoměřická, „rokycan", „sedlák" (furiant). Kapitola psána je povrchně a není v ní pro nás nic zajímavějšího. Za nejzdařilejší část pokládáme závěrečné články o výročních obyčejích a o svatbě. Nejsou nijak úplné a ne-vyčerpávají všeho, ale čeho se týkají, to se shoduje většinou s pravdou. Zde měla autorka nejšťastnější péro. Za to pokazil dojem rytec na obrázku, kde znázorněno zalitování svatebního průvodu. Kroj mužský je snesitelný. Ciitěl bych však vypsati za cenu zlatou medalii. kdo najde v bývalých i nynějších krojích lidu českého tak pitvorný . úhor, jakým jest oděna ubohá nevěsta, i když bychom rytci odpustili znesvářenou její tvář. Ä což vlasová ozdoba děvčátka před ženichem, nebo stavby v pozadí s podivnými střechami! Hrůzo hrůzoucí! — Nová knížka ruská je jen dalším dokladem toho, o čem již několikráte^ Českém Lidu jsme se rozepsali, cechům se vytýká, že neznají slovanského národopisu, že necitují Afa-nasjeva atd., že nevědí o ruské literatuře národopisné — a zatím obrátíme-li hrot, vypadá to ještě smutněji! Příští historik literární podiví se, že mohla r. 1897 vyjíti kniha třeba populárního, nevědeckého rázu, kde se s takovou zálibou několikráte vyhlašuje za význačný rys národa českého — otrocká „rabská" povaha a zlodějství!

* Příspěvky k dějinám národo-