litického vývoje? Vedle státních dějin vznikala takto historie kulturní. K novému směru badání kulturně-historického bylo a je potřeba dostatečného mate-tialu. Škoda, že někteří kulturní historikové přestávali jen na pouhých hy-pothesách, jimiž vědě svojí dosti uškodili. Tím vděčnější jest úkol, svážeti a sbírati základní kameny, na jejichž podkladě jakožto na reální, skutečné podstavě může se pak osnovati historie kulturní. Úkolu tohoto ujímá se částečně ethnografie. Otvírá archivy — lidstva. Poučuje o vývoji lidu po stránce materiální i duševní. Její zásluhou přihlašuje se k státním dějinám nová družka sou-rodá — dějiny lidu. Vývody tyto leckde zasluhovaly by prohloubení. Konečně nejsou odůvodněny za nynějších poměrů tak příkré výčitky dějinám státním. Také rozlišování (lid — národ) je sice dosti případné, ale další uvedené i tuto vypuštěné vývody autorovy vyvolají snadno polemiku u historiků politických. Celkem však čte se článek pěkně a nutí k přemýšlení dalšímu o poměru historie a ethnografie. Obsah další: Giglioli H. H., On rare types of hafted stone battle-axes from South-America (s vyobrazením kamenných sekerek jihoamerických); Hamy E. T., La nécropole berbere d'Heu-chir-el'-Assel (v Tunisu); Kern E, Menschenfleisch als Arzenei. Masa lidského používá se jako léku v Číně, pro Evropu podává autor starý doklad z „Historia Regnum Britanniae". Pověst z kanonické knihy jižních Buddhistů shoduje se nápadně s pověstí walesskou o králi Cadwallonovi (Kat-wallawn), jenž byl uzdraven lidským masem. Kern dovolává se článku o zvyku čínském, jejž uveřejnil americký lékař a missionář dr. Macgowan, North China Daily News a jenž byl pak přeložen do portugalštiny: „O homen como medica-mento. Supersticioes medicas e religiosas que victimam o hörnern, affinidade d'estas erengas com as crises anti-europaes de 1891. Pělo Dr. Macgowan. Nota desti-nada á la X. Sessňo do Congresso In-ternacional dos Orientalistas pólo tra-ductor Demetrio Cinatti, Lisboa, 1892." — S c h m e 11 z J. D.E., Bronzepauken im Indischen Archipel (se zdařilou illu-strací) ; T y 1 o r E. B., On american Lot-games as evidence of asiatic intercourse before the time of Columbus (s vyobra-

zením_ losů, náčiní hracího a způsobu hry). Úplný přehled všech prací B a s t i a-nových.

* ?????????? ??????????? 1896.- R. 1790 vydána poprvé tato sbírka, známá pod jménem sborník Práčův (asi 100 písní s úvodem o ruské hudbě). Druhé vydání vyšlo ve dvou svazcích r. 1806 (150 písní), třetí vydání r. 1815. Všechna tři vydání jsou nyní velice vzácná, zvláště vydání první. Známý sběratel ruských národních písní A. Palčikov vydává sborník znova s pokusem rozřešiti, kdo byli vydavatelé jeho. O Práčovi ví se málo a ještě jeví se naprostá neshoda v jednotlivých domněnkách. Jedni nazývají ho Němcem, skladatelem hudebním; druzí, na př. Bezsonov (IIíchii KupíeBCKaro., bhii. IX. str. 410) soudí, že Práč byl „Čech, doktor"; třetí ho pokládají za Malo-rusa atd. Palčikov míní, že účasť Práčova při vydání sborníku byla nepatrná, že vlastně duší celého byl Lvov, jehož zásluh bylo zapomenuto. Práč má zásluhu o hudební stránku sbornika, o har-monisaci písní. O ceně této hudební stránky píše ruský skladatel Sěrov, že je tu mnoho melodií typických, zajímavých. Všem nápěvům však prý nesmí se dáti plná víra, ačkoli Práč tvrdí, že nechtěl pokaziti nijak národní melodie. Při harmonisaci neuměl se Práč vymaniti z forem italsko-německé hudby tehdejší a tím místy setřel původnost s nápěvů ruských. V tomto novém vydání oba svazky jsou sloučeny v jednu knihu i seřadění je nové, praktické. Na nové vydání toto upozornil laskavě podepsaného přítel V. France v. Při této příležitosti dlužno zmíniti se o studii P. Schaefferově, ????????? ?????????? ?????????? ??????????,, 1896, jež se týká též známé sbírky písní.

* A n d r e e Richard. Brauii-schweiger Volkskunde. Braunschw., 1896. Monografie tato je práce výborná, ba vzorná pro podobné studie souborné v jednotlivých obvodech, jako je tuto zpracováno Brunšvicko. Andree shrnul v knize svojí veškeré poznatky, jichž se dočetl v posavadní literatuře o Brunšvicku, jakož i pracně pořízené výtěžky dlouholeté četby v netištěných památ-