kách, aktech archivních, úředních, ta-bellách atd. Na tomto základě sestrojil přehled historicko-topograflcký, podal výsledky anthropologického bádání, obraz poměrů předhistoriekých a historických, věnuje pozornost názvosloví místnímu, způsobu osídlení, všímaje si důležitých dat statistických o hustotě obyvatelstva. Není však Rieh. Andree tak zahrabán do svých prací u stolku ve sve' studovně, aby jen z knižních a archivních vědomostí chtěl doma sestrojovati obraz Brunšvicka. Snaha po úplnosti vylákala ho ven do přírody a mezi lid. Ěada kapitol mimo uvedené stati je sestavena na základě zkušeností, jež čerpal spisovatel přímo mezi lidem. Líčí, co viděl a slyšel, co hned si po venkově mezi lidem zapisoval. Z tohoto zdroje tedy nad jiné spolehlivého vyvážil bohatý materiál, posud nikde tak soustavně a tak znalecky neshromážděný. Roztřídil jej v tyto oddíly: Vesnice a domy; sedlák, pastýř a čeleď; přástky („Spínnstube", postup všech prací lnář-skýcb, charakteristických pro kraj ta-mější); nářadí v hospodářství a v domě (s obyčeji, pověrami); selský kroj a okrasy; narození, svatba, smrt; výroční zvyky, zábavy, pověry a slavnosti; mythické zjevy, duchové, strašidla a pod.; rozmanité pověry, pranostiky, věštby a léčení lidové; lidové básnictví (písně, říkadla, hádanky, přísloví, úsloví). Schema, jež bylo vodítkem spisovateli, vyhovuje všem požadavkům. Úplně vyčerpává všecku látku, takže znova se vracíme místo dlouhých chvalořečí k úsudku, že je práce tato vzorné zpracování všech vědomostí příslušných o Brunšvicku. Vyobrazení typů, krojů, nářadí, pohledů na domy i jejich půdorysy, plány vesnic rázovitých, mapky (celkem 6 tabulek, 80 vyobrazení) dodává textu ceny ještě větší, objasňuje a doplňuje svědomité líčení všech podrobností. Slovanským ethnografům uchystal Richard Andree na konec překvapení, t. j. stať „Die Spuren der Wenden", kde popisuje historii Slovanů, jejich poněmčení, názvy osad a jejich polohu a pod., jakož i vykládá, které vesnice v Brunšvicku neprávem jsou vyhlašovány za osady „vendické". Tato stať stručně, nestranně řeší tak často přetřásanou otázku o zbyt-cích slovanského obyvatelstva v krajích tamějších. Cena exempláře 7 marek,

adressa nakladatelství: Friedr. Vieweg & Sohn. Braunschweig.

* Andree Richard. Volks* kundliches aus dem Boldecker- u. Kiiesebecker - Lniide. Berlin, 18!I6. (Otisk z Weinholdova sborníku Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, 354—373). Při svých studiích o Brunšvicku přibral Rieh. Andree sousední kraj uvedený v Lůneburku. Letní výlet studijní r. 1896 přesvědčil ho, že kraj a lid zasluhují pozornosti. Výtěžek této cesty a pobytu podává v monografii, kde dokazuje, jak se udržely stopy starých Slovanů, Vendů v oněch konči-činách. Nasvědčují tomu plány vesnic, poněmčené názvosloví a jiné zjevy. Zevrubně líčí spisovatel obyčeje vůbec a výroční svátky, obřady, pověry. Náčrtky a plán s mapkou vhodně doplňují text.

* Schröder Edward, Die Tänzer von Kölbigk, Ein Mirakel des XI. Jhts. (Otisk z Zeitschrift für Kirchengeschichte Bd. XViI, 94—164), 1896. Pověst středověká o zakletých tanečnících, kteří o vánocích zpupně na hřbitově tancovali, byla známa také starým cechům. Viz doklady, jež jsem sebral v knize „Jak se kdy v Čechách tancovalo", v Praze, 1895, str. 9. Prof. Schröder kriticky probral všecka data o tomto zázraku (slovanských variantů nezná) a vykládá zjev, obestřený lidovou fantasií a tradicí změněný v rozmanité verse, za případ středověké epidemie taneční. Referuje o studii Schrö-derově Dr. K Weinhold, Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, Berlin, 1896, str. 455—456.

* Pitrě Griu s., La novella del conto sbagliato, Palermo, 1896. Zasloužilý učenec italský rozebírá v te'to srovnávací studii pověst (roztroušenou v rozmanitých variantech) o bohatci, který podle proroctví, astrologických konstellací a pod. soudil, že bude tak a tak dlouho živ, všecko utratil a byl pak nucen žebrati se slovy: „Ustrňte se nad člověkem, který žije déle, než soudil, jemuž přebyly dny, léta" a pod. Sebral množství variantů (mezi nimi sdělení Dra. K a r 1 o w i c z e z Varšavy a variant jihoslovanský od Dra. Fr. S. Krausa z Vídně), vyšetřuje vzájemný poměr a na konec podává rozbor této látky.

* Zíbrt Čeněk, Rychtářské právo, palice, kluka, v Praze, 1896.