účastnila se Archaeologická kommisse řešení četných otázek, jež jí byly (jednotlivým odborům) předloženy jakožto poradnému sboru, v němž zasedají ta-kořka všichni vážní pracovníci v oborech, jež si kommisse při organisaci vytknula za svůj pracovní prograni. — Upozorňujeme zároveň čtenářstvo českého Lid«, že III. třída č. Akademie rozepisuje na r. 1897 dvě stipendia po 260 zl. ku sbírání a zpracování dialektického materiálu. Žádosti doložené pracemi dialektologickými přijímají se do 15. května 1897; pp. žadatelé ať označí, v kterých krajinách hodlají dialektický materiál sbírati. Sebraný materiál předložiti jest pak do konce dubna 1898.

* Josef Mánes a — Dr. J. Polívka, „čím typové a krojové studie Josefa Mánesa jsou národopisu českému, vědí, kdož lidopisným badáním po stránce vědecké neb umělecké hlouběji se obírali . . . Studie typu a kroje lidu česko-' slovanského, které nám (t. j. po J. Mánesovi) zbyly, jsou dnes pro národopisné badání materiálem tím cennějším, že, jsouce před čtyřmi, pěti desítiletími zachyceny, podávají obraz zjevu a kroje dnes namnoze minulosti náležejícího." Tak píše o významu Jos. Mánesa pro národopisné studium nynější R. Tyršova v Č. Lidu V. 147—150. Tamtéž dovolává se autorka posudku Mir. Tyrše (Nár. Listy, 21. prosince 1880) o důležitosti, vědecké ceně kreseb Mánesových. „Vidíme na nich, jak Mánes na povrchním pozorování nepřestával, kterak i do celé úpravy . kroje vniknouti se snažil, jak každý ornament, jímž ruka vesnické švadleny dle starých tradicí šat zdobila, s přesností historika a ethnografa takměř sledoval." K tomu přidávati další slova bylo by jistě zbytečno. Kdo jen trochu věci rozumí, uzná bez dalších ještě důkazů, že typy a kroje Mánesovy, zachycené věrně před padesáti lety, mají cenu nepopiratelnou pro studium krojů lidových a že jsou v některých případech vůbec nenahraditelným pramenem ¦poučení o zjevech, které již naprosto vyhynuly a o nichž bychomponětí neměli, kdyby nebyly tak spolehlivě a názorně v náčrtcích a kresbách od Jos. Mánesa zachráněny před úplným zapomenutím! Proč to opakujeme v Č. Lidu? Aby vysvitlo nové „nedopatření" p. Dra. J. Po-

lívky v kritické jeho činnosti. V témž vídeňském časopise, kde vyhlásil škrtnutím péra literární snažení podepsaného za „gänzlich verfehlt" (viz Č. Lid VI. 294.), nejnověji opět se dal do výčitek „Českému Lidu" a dotýká se při tom Mánesa. Že opět není s Českým Lidem spokojen, docela nic nevadí. Po zaslouženém a nesmazatelném odbytí, jakého se dostalo p. Drovi. Polívkovi v minulém čísle na str. 320, jak vidím, za souhlasu všech čtenářů, je v očích každého posuzovatele „kritická" činnost p. Dra. Polívky tak důkladně pošramo-cena, že chvála i hana národopisných studií českých v cizině z jeho péra je celkem lhostejná. Odpouštíme mu již, že, jsa filologem odsoudil naprosto („gänzlich verfehlt") činnost kulturního historika — ale za to znova bez ušetření na pranýř před soudnou veřejností českou stavíme smělost, s jakou filolog jde ve své kritičnosti tak daleko, až si troufá vyhlásiti v cizím časopise Mánesovy obrazy a kresby za méně cenný materiál pro vědecké studium ethnografické, než nějaké strakaté kolorované kostumy, většinou pochybné ceny, z nové doby, při nichž pravidelně detaily unikají při reprodukci na účet malebnosti. Míní tím p. Dr. Polívka kolorovaná vyobrazení starší nebo novější? Či myslí, že strakatiny barevné nynějším krojům již pokaženým dodají větši „vědecké" ceny, než mají Mánesovy kresby krojů již vyhynulých? Ukraťme řeči — p. Dr. Polívka musí mermomocí při kritice „Český Lid" haniti, a když jiná pomoc není, brojí proti Jos. Mánesovi Uráží jeho památku, když výše cení „vědeckou cenu"— strakatých kolorovaných obrázků krojových, než vzácné, nenahraditelné studie Mánesovy. Mánesův význam pro studium národopisné i pro celý vývoj umělecký nové doby bohudíky jest uznán od jiných kompetentních posuzovatelů, před nimiž smělá kritika Mánesovy činnosti od filologa slovanského vypadá tuze malomocně. Píše doslovně p. Dr. Polívka, Zeitschrift für österreichische Volkskunde, Wien, 1896 (redaktor Dr. M. Haberlandt) II. 380 : „Die Illustrationen (jde o „Český Lid") könnten ohne Beeinträchtigung des wissenschaftlichen Weites dieser Zeitschrift stark eingeschränkt werden. Als ethnographisches Material können ohne Zweifel auch