Úcta, vzdávaná od starých Čechů sv. Anně, neshodovala se vždy se zvyklostmi a řády předepsanými od sv. církve. Důkaz toho podává vzácná zpráva z archivu města Poličky k r, 1601, *) kdež je zaznamenána tato přísná zapovědí

„Poněvadž na den sv. Anny jakýms starodávným návykem lidé modlářští do kostela radiměřského se scházeli a tu rozličné pověry činíce, šaty a k tomu podobné věci nesli, před jakýs špalek věšeli a tím Pánu Bohu se rouhajíc, skryté jeho milosti božské tím překážku činili, toho aby víc dopuštěno ani domácím ani přespolním nebylo, nýbrž na ten den sv. Anny, aby úřadové přísežní z moravské strany při jedněch dveřích stáli, nic toho do kostela vnášeti, ani knězi a Boží službě žádné překážky činiti nedopouštěli a kněz o té věci ouřadu ten den před tím připomenouti má a oni se tak poslušně zachovati mají."

Z podání lidu českého o sv. Anně všímáme si těchto pověr a zvyklostí *):

Kolem svátku sr. Anny kvete po tři hodiny voda. Které hodiny to jsou, nikdo neví. Kdo se však právě koupá v tuto dobu, osype se mu celé tělo prašivinou.

Za novorozeňátka mrtvá dlužno prý se modliti s důvěrou ke sv. Anně.

Když umře matce robátko, nesmí jísti od sv. Jiří až do s v. Anny jahody. Sv. Anna chodí v nebí mezi dětmi a rozdává jim jahody. Když přijde k dítěti, jehož matka jahody jedla, odvrátí se se slovy: „Pro tebe nic nemám, tvoje maminka už ti jahody snědla."

Nejlépe míti veselku v úterý, v kterýžto den sv. Anna se narodila a kterýž je tedy dnem sv. Anně zasvěceným.

V lekovadle na uřknutí zažehnává bába těmito slovy nemoc, házejíc do vody řeřavé uhlíky:

„čím dál — tím hůř, jak bába říkávala, když se schodů padala," dí staré přísloví. Je to však veliký hřích, opakovati toto přísloví, })ouě-vadž prý onou stařenou míní se sv. Anna. Květy 1847, 7.

Pořekadlo dí: Svatá Anna, chladno z rána. Od tohoto duo prý stávají se rána chladnými, poněvadž léto dnem sv. Jakuba bylo ukončeno.

Všeliké další příspěvky o obyčejích a pověrách lidových na den sv. Anny budou nám vítány a budou v Českém Lidu uveřejněny.