str. 531
Povést vyprávěla o obraze sv. Anny v kostele sv. Apolináře, že se vždy krví potil, když měl zemříti některý člen staročeského rodu pánů z Talmberka. O oltáři sv. Anny v chrámu sv. Mikuláše vyprávělo se, že nebyl r. 1648 vydrancován od Švédů, poněvadž se k němu žádny Švéd bez pohromy nemohl přiblížiti.
Sv. Anna je ctěna od horníků za patronku. Obyčejně se vykládá původ toho: poněvadž Pán Ježíš přirovnává se slunci a zlatu, Panna Maria měsíci a stříbru, může prý býti sv. Anna pokládána za máti stříbra. Odtud prý vzývají sv. Annu horníci v cizině i u nás.*) V Krumlově v den sv. Anny již z rána jdou horníci v slavném průvodu do chrámu sv. Víta, aby tam byli přítomni zpívaným službám Božím. V Chomutově pekaři a v Prachaticích kožešníci konají před oltářem sv. Anny pobožnost výroční, oltář ozdobují svícemi voskovými.
Slavné pověsti požívá kaple sv. Anny na Smečně, kde se pouti konají. Hraběcí rodina Martinicova (které Smečno patří) ctí sv. Annu za sv. patronku. V Plané r. 1645 bylo založeno zvláštní bratrstvo sv. Anny, jehož rektorem je vždy opat tepelský. Svoje pobožnosti koná vždy v úterý v chrámu sv. Anny na vrchu nad Planou, kdež bývá hlučně pouť slavena. I z Bavorska přicházelo procesí. Kostel tento byl obnoven od hrabat Šliků, kteří razili svoje tolary s obrazem sv. Anny. Nedaleko chrámu teče pramen, o němž si lid v}rpravuje, že hojí všecky nemoci oční.
Na den sv. Anny nebo tu neděli po sv. Anně z daleka scházívá se lid ke kapli sv. Anny nedaleko zřícenin Zvíkova na výběžku nad řekou Otavou. Po službách Božích oslavuje se pouí tancem a zpěvem na nádvoří zvíkovském.
Hlučně také je navštěvována kaple sv. Anny nedaleko vesnice Lhoty v plzeňském kraji, kteráž také proto nazývá se Lhotou sv. Anny. Kaple tato byla r. 1682 zřízena a bohatě nadána od majetníka panství probošta Jana Dlouhoveského z Dlouhé Vsi. Blízko kaple teče pramen hojivý, zejména v nemocech rheumatických a při pakostnici. Vedle něho byla r. 1761 postavena koupelna.
Z Bavor přichází mnoho poutníků ke kapli sv. Anny, která stojí na vrchu nedaleko Kdyně a byla vystavěna r. 1706 od učitele, jenž se uzdravil z těžké nemoci. Také v Táborsku u Eadenína bývá kaple svaté Anny hojně navštěvována od poutníků, kteří si tu myjí oči a hlavu v hojivém pramenu, aby byli chráněni před bolestmi.
V Týnici byl při orání nalezen obraz sv. Anny. Kamkoli jej chtěli odnésti, vždy prý se na své místo vrátil. Byla tedy postavena tam, kdo jej oráč nalezl, kaple ke cti sv. Anny. Poutníci z daleka přicházejí k tomuto zázračnému obrazu.
*) Reinsberg-Düringsfeld, Das festliche Jahr, in Sitten, Gebräuchen und Festen der Germanischen Völker, Leipzig, 1863, str. 217—218. .— V západní Evropě je sv. Anna patronkou truhlářů. Viz Paul Se'billot. Legendes et curiosite's des métiers, Paris, Les meunísiers, str. 28—29. Srv. Sébillot, Revue des traditions populaires, VIII. 368, 497 a 179, kdež je legenda o sv. Anně.