Předchozí 0048 Následující
str. 38

Ale co za »saně« zas,, smíl sa jí tatik. Včil sa jezdí na vozoch, veť177) už je od Matěja hen.178;

S tebú je šak řeč, jak s kozu očenáš. Všecko obrátíš na paskvil.

Pojezaei, rozešli sa. Matka sa dala šúkať v kuchyni. Uchraůovala*) a dělala kole oběda. Janek sa oblek a vyšel na město179) k ostatním chlapíkom. Hanča šía do zahrádky před okna, podívat sa, lešti jí kury nevykutaly51) naseté kvítí. Měla tam v prostředku udělané srco z olúpa-ných vrbových prútků a po bokoch hvězdy. V srci byl chrást18") růží a ve hvězdách pivoňky a srdečka. Dyž to kvetlo, brzo každý sa z cesty ohled, bylo to na vidíku v předku. U plota byly modré lilije, Maří list, bazalka, krušpánek,181) arcizle182) a tulipány v jednom kůtě, u zdi chrást slezových růží. V létě tam bylo vídať aj hřebíčky,183) řežuehu, rezedu a všelijaké iné voničky. Jak věrně sněh zléz. tož Hanča dyž měía chvil u, pořád' cosi v zahrádce pravotila,181) přesazovala to aj ve květe a všecko sa jí přijalo. Maměnka měla také v zahrádce svůj díl, zas všelijaké zeliny:**) ajbišt, Boží dřívco, šalviju, polýnek, lubeček. Aj pěkný kořeň křenu být v jednom kůtě. Ale šak mářody ho jídali. To tak o zabijačce že byla tá křenová máčka ke svížím***) masu a do červenej řepy sa dával, janu aj od kašlu je dobrý z medem, nastrúhaný. Za chalupu měli ešče věcí zahrádku, tam saďúvali saíát, kvaky, kerlúb, fazole, mak a kúsek zemňáků tak na to ukopnutí. Kolo plota mjél zas Janek v řádku nasaděné slunečnice sýkorkám na zimu. Ale ono je to aj pěkné, dyž to kvete.

De ideš, Rozušo ? volala Hanča na brstevnicu Gvajkovu, co spolu vychodily škoíu.

Ja, tot!185) ke kmotřence, idu jí oplatiť chléb. Sme včera pekli.

A tož to budu měť ščestí dnes, dyž ťa vidím první s Božím darem Idež-i do kostela?

Kata né.16B) Což bych doma trčaía. l87) Šak budem spolu mluvil Povím ti cosi.

A poď ně to včilf) povědět

Ja, veť už ponáhlám.78)

Křupala choďa po dvoře obhlédáí slavení. Malé chalúpča z vepřo-vice, jak by sa utěňovala188) pod velikú střešůu. Ale šak byla v pořádku. Nide odrabaná.181') Enom na komíně chybí po kúskoch tiheí, co zhorco-valy19"./ v zimě, až nás vystrašily. Aby tá břlta ++) nezletěia. Žutochvost komínový191) si hopkál po hřebene, obhlédá lě +++) si místo na hnízdo. Ja, hoře je střecha dobrá, ale od zdola ve druhém a ve třetím šáře by sa


177) Veť — vždyť, neboť. Nájspěš sa Da nás Ir ěvá. — Ja, veť! (Co na tom. — Bí^t h #Ba rpiiBeHHHKa to umoro.) IT8) Hen — tam, dávno. Henkaj — tamhle. lr9) T. na náměstí, čehož se neužívá. '*') keř. 181J barvínek. 182) narcisky. 183) karafiáty. 181) šukala, pracovala bez ustání. 1S5) tuhle. 186) Jak pak by ne (i v polštině: kata ni). "") civěla. 18S) Utěnúť sa — uchýliti se, tíhnouti. l89) Odrabaný — otlučený, odřený. Také o člověku : chodí odrabaný. I90) Zhorcovať — sntiti se, spad nouti. Zeď nám zhorcovala. Až z téj zdi nezhorcuješ! l9') rehek domácí. *) uklízela. **) léčivé byliay. ***) maso je uzené nebo svíží, pod trnky (švestky) suché a svíží. +) teď. ++) kamenná deska, +++) snad.

Předchozí   Následující