str. 37
Ja nebuď zas enom jakásik!163) dobřil tatik matku, dyž synek odešel. V jednom kuši na něm s hurú sedíš. Podívaj sa na iné, chodíja do hospod hráť v karty a vyvádajú dohoví co.1"4) Sem hleděl totkaj na toho Jozefa Gregorkového, jak má ošopllstané165) lokte na nedělním kabátě od toho karbaňéní. Sak sem 1aké hrával, ale dycky sem si výtah rukávy hoře, aby to tata nepoznal na kabátě. Ten by ně býl přeříkál evandělijum — Pámbu mu tam odpusť. Včil ti chlapíci nic na sebe nedržíja, labujú,166) jak staré vojačiska. A náš neide nide, nic škaredého naň neučuješ. Že má v těch holuboch zápole167) — no, nech si tam má. Já sem býval také holubjář — a jaký — budaci v jeho rokoch a přeca sem tým nic ne-promřhál. A tak mu neprav škaredě »ogare«. Ty sa nezdržíš aj168) před cizíma a on už néni malý, musí ho to hňésť.
Šak proto, je veliký a nemá rozumu ani do oka padéní.169) Nemis170) už híupiny, ně, až ňa nedožereš v Boží nedělu, lebo sa nö beztoho zdálo o ohni a to je peklo.171) Pořád sem jakési hlavénky'72) hasil — už sa ně to vyráčilo.173) Enom aby toho nebylo věcéj! Na schodě začala kúra tarazgať.174)
No, co zas je ti, stará, co taraňáš?174) dometala jí Křúpalka, chtějaci to zamluviť, šak sem vám tam dala zemňáky od večeře. Ale to ony, paničky, zemňáky ne'!
Tatik odešel do izby.
Matka zléia kafulu do džbána a donesla ju do izby. Na stole už byly hrnečky, co Hanča nachystala, a chléb. Krájali si po pořádku: napřeď tatíček a maměnka, potom synek a cérka. Roby snídávaly obyčajně na lávě pod kamny, třeba tatik sa jím o to dosť nabrčál. Dnes, že byla neděla, sediy si samy o svéj ke stolu.
Věřte ně, rozvažovala Křúpalka, uchlpňaci175) kafé, já šak nevím, co ti lidé na téj žbryji majú. Jak u těch Olšáků, tam že ju střebú z misky. Grejcara pů bych za to nedala, dyby to tatíček dycky nepřines.176) Raci bych sa nastřebala kyseléj polévky.
Ty si už také pochvíli ani sama neuhovíš navařit Víž-i, jak sa praví: Ve středu kyseléj polévky sa nastřebu, ale v nedělu musím měC kafulu. Tož sa drž kalendářa.
Tys také dneskaj stával levú nohů napřeď, s a ně zdá, brčafa matka.
163) T. jakási divná. 164) kdo ví co. 165) otíráním odřené. Zdvojeným I vy jádřeno jest dlouhé ř, jež z ohledů tachnických jinak vyznačiti nebylo lze. (Vil Krampotů, str. 67. má býti: Volně se otíraly místo otvíraly, jak chybně vy tištěno.) 166) hýří. 167) zalíbení. '•*) místo: ani. I69) Pod. jako: ani co by se z; nehet vešlo. 170) neklábos. '") pohoršení, hádka. '") oharky. "3) vyjevilo. "4 arazgať intens. taráňať — onomat. výraz pro naříkání slepic. Také : slépky si starajú. Děti bečíja aj ovce bečíja. Koza nekerá je umíněná. Škřeček (n. škr éek — křeček) je dobrý hospodář. Pes diťati neublíží, má z toho rozum, že ji malé. Kráva teskní, dyž sa dostane do nového místa. Lidé žijíce se zvířaty takřk: pohromadě, přátelí se s nimi, hovoří s nimi a přisuzují jim lidské vlastnosti. " usrknuvši. m) V městě odchyluje se vykácí plurál v tom, že se ho užívá jen př oslovení přímém.
