ani jednoho měščana doma. Nedy sa jím to zhrčalo22*) všecko naraz:225) dyž sa hodně prodávalo a chíěli aj polní prácu obsyhnúť22") •— lebo tá nepočká — aj k jarmakom dopravjať. Ale šak to sa nad'abalo'i2r) má-lody. Ja, což, dyž sa ešče jezďúvalo ze suknem do Peštu, to byla iná! Dyž prodávali súkeníci až do Turečizně a tam zdejší228) uherský člověk jím tumačúval . . .22ÍI)

Vrátili sa dóm. Starý vyzlečaci sa, výtah z póza zrcadia kalendář a brkové péro, zdělal flašečku z ingustem, co visela za putlinu"30) na pálce231) okenného rámu a zapsal tlustým, zřetelným kurentem : Letos vesno začalo přškama. Ale na Řehořa už sa všady oralo.

Potom uchránil ingust a péro zas na své místo a dívat se na jar-maky. Na klobucký vypravíja Jánka samého, šak už je ho zatoléj,*) už sa majú na koho skládat'.98;

KřúpaJka íátafa košule a Hanča si šila fjértoch. Ve všední deň ne-byío na takovú šuchtačku232) dy. Roby musely pomáhat' při řemesle a dělat kole hospodářství, jaké byto také. Maměnka viďaoi, jak sa*) Hanči škručkuje**) niť, dyž si navlékla dluhů a nenavoščila si jú dobře, vykládala o čertovi, jak sa dysi založil s krejčířem, že kerý prv ušije kabát. Čérť nechtějaci sa baviť,***) navlek si niť z celého přadena a létal s ňú okolo chalupy a prohrál Tož Hanča věděla už co a druhů nit si navlékla kratší.

Janek čtnúl v jakejsi knížce, co si vypoščál od pana rechtora.

Hledí do toho pořád', jak vraná do kosti, a nám nic nepřeříče, brčala Křúpalka.

A, dajte nám už raci večeru, roby, dokel si vidíme do huby, pravil Křupala. Pravúál špásem ,naše roby', třeba Hanča nebyla ešče dorostená, ale šak co na ňu přišlo, udělala, zavdy zastala aj matku, tož co.

V nedělu choďůvali prvéj spať, než ve všední deň. škoda světla páliť. Beztoho v kuchyni si posvicovali enom olejovú lampu, lebo v těch svíčkách sa moc pí opálí

Křúpalka nachystala na stůl domikát.233)

Večeřali.

Přišel Švirák na besedu a Krňa, pořečnovať si.

Ja, vitajte k nám, pravil Křupala, a sedněte si u nás, šak je de.

Ja šak postojíme.

Ja, dobří sa stěhníjaf) na stolci a zlém lávy nestáčá, pravil Krňa, sedajaci na lávu pod kamny. Rač Pámbu žehnat

Tož poďte s nama ! pobízala jich Křúpalka.

A dyť nemáLe ani lyžic pro nás, potípál juft) Švirák. Nájlepší, jak ten starý Poldíček, dyž ho nede volali, výtah lyžicu z kapce a šel jesť.