Ja, lyžic mámf dosť, istila Křúpalka. To dyž sine sa žebrali, měli sme dvě. Chcete-ji . . .

Prám sem včil ten strach odbýt, vymlúvál sa Švirák. Nahtobít sem sa rozmlsaných.234)

Ja, šak aj strach, přiřek Krňa. Dyť sa člověk ani s pokojem nenají. Pořád' aosí melu o téj vojně, melu . . .

To snáď enom našpás, myslet Křupala.

Dyž ze špásu bývá naozajst.'-"5) Zešli sme sa toť z Jozefem před vaša, tož si o tom pravíme. Veť už aj pan farář nad tým krútít hlavu. A oni ti knězi a takoví dycky sa prv čehosi zdovíja.*)

Och, což nepovíte, lidé milí! naříkala Křúpalka. Pámbu s nama a zlé preč.

Věřte, raci bych raztoléj236) kontribucí platit, třeba je téj oplaty včil na čechmanty.237) Lebo to je hrůza hrůzovaná, staral sa Křupala.. Dobře má Cigán, že voják je pěkné zvířa, ale zezdaleky sa naň dívat

Sak ták! přisvíčál Krňa. Sme my toho překusili toť238) s Jozefem, pravda? pohnul hlavu na Šviráka.

Ta, což sa tom nazpříkáme,**) pravil Švirák. Vůla Boží a moe panská.89) Šak spravedlivém je stagde***) umříť.

No ja, ale tož byť na vojně a doma, to je přeca enom iná. Šak sem já moh byť z toho osožňéjší,239_) dyby né toho vojniska. Býl bych si něco zahospodáříl.

Tanu, šak aj tam si nekeří¦ zahospodářili, mínil Švirák. Ale já šak bych takých peněz nechťél. Jak ten Francek Mičků — Pámbu mu tam odpusť — podnes ho vidím, jak tom obrijégrovi bral hodinky z kapce ešče býl teplý. Načižf) bych toto dělal? Přiletí kula z kanóna, ukmasí++) ně dynu24") aj hodinky zabije.+++)

No, vidiš, a přeca si ztamocel přines pět set a červený kabátek, pravil Krňa pofůuro,211) přimža 31U) oči a potláčaja si pahnostem -i") ve fajce.

Ale de — na gaťoch — abych to tak neřek, smil sa Švirák.

A jaký to červený kabátek, strýče+*)? ptal sa Janek.

Ja, to sa smějú, dyž chodí špicpruty. Voják, jak sa praví, je pořád' jednu nohů v áreště, ale dyž už' chodí špicpruty, to istě vyved cosi škaredého. A Krňa vykládal, jak je to, dyž sa chodí špicpruty.

Švirák, hledači po izbě a držaci v pravéj ruce zhaslú fajku, hladil si pomaly kolena.

Což, včiléj voják, to néni ani voják, začal. Šak my, dyž sme dostali obšíty, dvě bandy nám hrály. Stáli sme ve fruntě a pan hejtman, staňaci si před nás, praví: Tož z Bohem, kamarádi. Sme spolu trpěli