str. 139
mysiévál v duchu: Jářku, lesíi sa ti něco uzda — ale šale sem li nic neudělá! — a ty ňa tým sajdákem šobástneš,272) už já Vsetína neuhlédnu. Ale dycky sem si pravil, jak tá trpjéíka : trp, trp!*) a předržál sem všecko s pomoci1) Boží.
Ja, vojna je vojna, přiřekl Křupala. Nic dobrého, všecko zlé. '
No, věřte, lidé, snáď to už sem na nás nepříde. Ono pravíja při těch ovesnýeh krajoch je to živobytíčko lecijaké, ale dycky jakésik") istější, rozmýšlala Křúpalka.
A rožni, Hančo, šak sa v hrobě dost po tmě nabudern, nakazovat Křupala céře.
Hanča rožnúla Jojovú svíčku, co si sami doma léli.
Přišel stařík Janírků. On býí ešče tak ze slarého světa, chodil y bakličkových27'') gafoch a nosil pulec. 2?4) Ďo kostela chodň ešče ve špenzli a v kastóře.275) Vytahňaci křesivo276) zapálil si do fajky. Kuřít ze žebra a lak to z kulka do kůtka postrkal jazykem.
Aj ostatní besedáři si nacpali zas. Švirák ptal Křúpalku vody. Préj mám jakýsi silný tabák, alebo to po těch rozmlsaných.
Křúpalka přinesla ze síně vodu ve džbáně. Ale préj z toho utřepa-ného nepij, šak nemáme hostea.**)
Abych pravda třeba tak nedopad, jak ten pán, co ptal vody jakúsi ška-redú stařenu. Tož nechťéí po ní pit" z eiplíka,***) pil z utřepaného. Dyž sa napíJ1, praví mu tá stařena: Ale, panáčku, vy sie méj chutě, préj já také dycky z toho utřepaného piju. Ale šak nic za zlé, smíí sa Švirák.
A tož, což počut nového? ptáí sa stařík Janírkú.
Ja, nie dobrého ani pěkného.
Začali zas o vojně, až přišli na Kuruce.27')
O, Kuruci, ti ta zle gazdovali, pravil stařík. Ale ani by nebyli třeba Vsetínu nic udělali, leč jak stáli »nad Plotky«, tož dosi po tom jejich poručníkovi střelit z věže. A tož ti hybaj na Vsetín a vyrabovali celé město.
A tož dyť tam by snáď ani nedostřelií? osmělil sa řécf Janek, f)
Ja, pravda, synku, dobře máš, šak to je daleko, přisvíčá! Krfla.
Ale Švirák sa s ním dál spírať, že to z karabiny nedostřelí, ale kvér že donese tak daleko.
No, Kuruci, ti ešče nebyli tak nájhorší, leč ti Tataři, to že byl hyd70) — Pámbu zachovaj, začal Křupala, chtějaci obrátit řeč. Ti lidom
2'2) přetáhneš. i73j Tož jak sa naych hakličkách len rozdělá, kudel ostane a_ dá sa ,do brad' a je z ní hakličkové plátno a z těch kuček (chuchvalců) obruse. 2'') Pútec — pěšinka ve vlasech. 275) nízkém cylindru z bobrové srsti 276) práchno (hubku), křemeň a křivák s océlku. "') Kuruci pův. znamenalo křižáky. Později jmenovány tak vůbec loupeživé čety povstalecké, jež přicházely z Uher na Valašsko drancovati. (Posledně v XVilI. stol.)
*) Chocholouš tak volá, proto ouom. trpjéJka. **) vyrážky. Ilostec má každý -, PJfK a Je sucllÝ a mokrý. Od mokrého je dobře kúřiť. ***) Ciplík — hubička na džbáně, f) Mladší lidé nemají se míchati starým do řeči.
