24 archů. Slánští žádali: 1. aby celá obec vůbec a každý jednotlivec zvláště směl pro svou domácí potřebu bráti si pivo, kde by chtěl dle stávajících zákonů a nařízení ze dne 19. července 1787, 27. února 1788 a 29. kvělna 1788, tak že by na panský pivovár nebyla vázána ani obec v celku, ani jednotlivec ; 2. aby obec osvobozena byla od dosavadního placení roboty čili špalků, ročních 200 zl.; 3. aby nebyla povinna obec platiti ročně 300 zl. slánskému děkanovi a povinnost ta aby byla uložena vrchnosti. Protokol ten zaslán guberniu.

Gubernium rozhodlo 19. prosince 1793 takto: ad 1. Pivo k veřejnému prodeji do města smí býti dováženo; vrchnost odkazuje se na cestu práva, aby dokázala, že jak obec tak jednotliví občané jsou zavázáni odbírati pivo z pivovaru vrchnostenského smluvami v městských knihách, a aby dokázala, že právo to vykonávala, ad 2. a ad 3. V otázce, zda obec povinna jest platiti plat špalků i roční summu děkanovi, jakož i v otázce, která s tím souvisí, zda dostalo se Slaný rodině Martinické v poddanství, tělesné čili nic, gubernium nerozhodlo a ponechává obci, aby se obrátila na cestu práva.

Toto gubernialní vynesení došlo krajského úřadu v Slaném. Dříve však, než bylo v městě publikováno, obě strany, i vrchnost i obec, pronesly přání, aby raději učiněn byl mezi oběma stranami smír, než aby se zapletly do velikého a dlouhého sporu, který by mohl míti následky velmi zhoubné. Řečené vynesení gubernialní nebylo tudíž dáno obci ve známost a ustanovena byla na den 9. září 1794 schůze na Smečně, kterého dne ujednaná smlouva měla tam býti podepsána. Přítomni byli a podepsali smlouvu Wolf Sigmund, svobodný pán z Damnitz, gubernialní rada a hejtman, ze strany města Slaného Jan Nedwied, purkmistr, Alois Reitter, první rada a syndikus, Václav Hádek, zplnomocněný občan, Frant. Borecký, zplnomocněný občan, Frant. Borecký, zplnomocněný občan, Frant. Borecký, zplnomocněný občan, Jan Cinner, repraes. a zplnomocněný občan, Ant. Filip Brožovský, zplnomocněný občan; ze strany vrchnostenské Mariana, hraběnka z Glam-Martinic, rozená z Martinic. Dle patentu ze dne 1. září 1781 § 38 podepsali smlouvu dva svědkové a to: Markvard Jos., svobodný pán Koc, gubernialní sekretář a Pavel hrabě Morzin, kommissař.

Smlouva byla následující: Dle nejvyššího dvorního dekretu ze dne 27.2 a 29.5. 1788 bude dovoz cizího piva každému obyvateli pro potřebu domácí dovolen, avšak tak, aby pod žádnou podmínkou pivem, které si přivezl pro potřebu vlastní, nevedl obchod. O takovém dovozu tedy přítomná smlouva nejedná, jelikož tu musí zůstati při zákonitých nařízeních minulých i budoucích, avšak obec i občané vzdávají se naprosto výčepu cizího piva buď ze strany obce v domě obecním nebo ze strany jednotlivých občanů v domech soukromých. Tak zříkají se všeho práva na výčep piva cizího věčně na budoucí časy a zavazují se od nynějška bez ohledu na hořejší rozhodnutí gubernialní odebírati pivo vrchnostenské a neodebírati a nečepovati ani v městě Slaném ani na předměstích jiného piva, leč které vyrobí se v pivovaře vrchnostenském. K tomu zavazuje se obec nynější i kterékoliv budoucí vrchnosti dobrovolně i s rozvahou