též našich přednějších pánů sousedů podle naší síly jsme tak pracovali, že sobě nic předhazovati nemůžeme. My jsme vyhledávali čest pro město a měšťané a lile, byli jsme osvobozeni: my jsme vyhledávali ulevení platu měšťanstva a hle i to se nám podařilo. Ještě opakuji: ulevení platu, který již v svém jménu nepěkně zněl, který plat mnohým pánům měšťanům dosti nepříležitosti působil, ano i k různicám a pranicám pomáhal. Tehdy jsme pracovali pro čest a také pro užitek. Naše jednání v těchto důležitých městských věcech šlo cestou tichosti, mírnosti a pokornosti: my jsme ani naši milostivou vrchnost v nejmenším uraziti se neopovážili, ani vrchnostenské pány úředníky k nějakému nesrozumění neponoukli, též i oni nám v cestu nic nekladli a tak v dobré harmonii jsouce jsme předce našeho cíle dosáhli. Tuhle bude mít místo ono napomenutí, že hned loňského roku po držení fiskální kommissí pánům volencům, sousedům, hospodským a šenkýřům v raddním domě nařízeno bylo, by v celé této městské důležitosti utichli, v hospodách nic nemluvili a také netrpěli, by jejich hosté o to se hádali a shovívavými slovy v tom jednali, nýbrž by to zanechali těm, kterým náleží se o obec starat. A hle, tuto všem pánům sousedům a měšťanům veřejně děkovat musíme, že ten celý rok se tak tiše a věrně zachovali, že nám to k potěšení bylo a v naší příčině k plné platnosti posloužilo. Ucifujou, jak mnoho tichost, svornost, dobré a mírné chování ve velkých věcech napomáhá! Páni vlastenci! Od r. 1638 město naše v poddanství vězelo; tehdy- 156 let jsme na tento radostný den čekali, v kterém jsme slávu, čest i užitek získali. — Když někdo k nějaké cti přichází, i také svých mravů změní a polepší. Zbytečné by to napomenutí bylo, by i páni měšťané svobodného města Slaného do-sábnouce věci cti a slávy sebe napraviti měli, neb jsme bez toho přesvědčeni, že se vždycky mravně a počestně chovali a tak i dále se ke své cti a chvále zachovati hleděti budou. Když tehdy otcové mravní jsou, i také jim na srdci ležeti bude, by své dítky k mravopoěestnosti přidrželi. Povážejí, v jakém celém jiném a přešťastném stavu my nyní proti našim usouzeným předkům se nacházíme. V čas švédské vojny před 150 lety saští vojáci nám celý náš chrám Páně vydrancovali, všechny kostelní apparáty pobrali, tak že měšťané sami ze sebe sbírku dělaje takové apparáty kostelní způsobiti museli. Tenkrát byl náš chrám opuštěný, chudý a i za našich časů ještě dosti smutný vyhlížel.

Pozorujem nyní, jak skvostné a důkladné ozdoben jest tak, že mu vůkol rovno není. Památka téhož po nebožtíku pastýři našem ctihodného děkana Felixe Čecha budiž nesmrtedlná. Uznalí právě a vděční zajisté našemu nynějšímu vysoce ctihodnému panu děkanu našemu Františkovi Klinkáčkovi býti musíme, který nejenom o výborný pořádek v službách Božích vždycky pečuje, ale i on ze svého vlastního měšce na ozdobu chrámu Páně dosti velký" náklad vedl.

Tehdy jsme dosáhli čest, ulevení platu, máme slavný a skvostný městský chrám a ještě nám schází dům raddní — ten nyní stavět vin-šujem; však stavení takové védst jest toliko předsevzetí, když k stavení prostředků se nedostává. Král David již dávno pravil: Nisi dominus