Tato pověst o hrdopyšné kněžně na zámku (s dvorem) v Jemniští blíže Postupic v okresu benešovském u Prahy má odchylné znění, jež. podařilo se zachytiti v Moravsku a okolí Blaníka. V Jemništi na zámku bydlila prostopášná paní, které již. nebyly vhod žádné střevíce. Dala šije tedy zhotoviti od cukráře. Když jí je přinesl, byla právě v zahradě Sotva jí to služebník oznámil, rozkázala předvésti cukráře. Střevíce se jí líbily, obula si je. Cukrář odešel a paní procházela se po zahradě ve-střevících cukrových. Ale neprocházela se déle než asi čtvrt hodiny, když pojednou propadla se do země, aby těžce pykala za svou marnivost. Ještě dnes ukazují se jámy, kudy propadla se do země, a chce-li se kdo přesvědčiti, ať si tam jen zajde do zámecké zahrady, a!e dna těch jam nedosáhne ani nejdelším motouzem.

Když Kristus Pán chodil se sv. Petrem po světě, přišel také do-nynějších Zďárskych hor, kde tenkráte nebylo tak kamenito, studeno a neúrodno, ani tolik lesů tam nebylo. Zlatá pšenice vlnívala se tam a klas žita s píď délky poskytoval hojně chleba. Oba svatí' poutníci přišli do stavení právě o posvícení. Vlídně byli uvítáni.

Hospodyně snesla vše nejlepší: koláče, pečené, husu, víno a položila též bochník chleba na stůl, aby mohla vzíti pečeni z trouby. Ale Kristus Pán vzal bochník se stolu a požehnav ho, chtěl si krájeti. »I to jen nechtě ležet,« ozval se hospodář. »To nepřinesla žena k jídlu, to bysme vás o posvícení pěkně uctili.« »Zde si berte masa, koláčů, napité se vína nám na zdraví,* pobízela hospodyně. Sv. Petr již se chápal pěkně vypečeného husího stehýnka a prohlížel koláče, kde je který makový, jaké nejraději jídal. »A co s tím chlebem ?« tázal se Spasitel. »Z toho si uděláme podešvy k tanci, v našich dřevákách to příliš dupe, a šlápne-li při muzice jeden druhému na nohu, bolí to. Chlebové podešvy budou měkké a lehké a když se ošlapou, uděláme si rychle jiné. Domluvili jsme se tak na to ve všech dědinách, však se nám urodilo letos žita a pšenice, že nevíme, kam s tím,« honosil se hospodář. »Je toho chleba nazbyt i pro žebráky.* Toto pohrdání Božím darem pohněvalo Spasitele: »Za podšlapek, místo dřeva' sloužiti má vám chléb, vyrostlý ze země, kterou daroval vám Bůh k obživě, chléb, který vzrůstal dštěn rosou-nebeskou, klíčil ze zrna žitného požehnáním Božím? Odňat bude vám ten-chléb, jen za tolik od nynějška budou ho rodit pole vašich hor, mnoho-li rozdávali jste žebrákům. A měly-li chlebové podešve vám býti měkkými,, po tvrdu za to choditi budete, kamenitými stanou se cesty a pole vaše. A že dřevěné podešve chléb vám měl nahraditi, budete zde míti chleba dřevěný, vydobývati si budete obživy prací v drvech, když zhrdali jste-poctivou prací, jíž vydobývali jste chléb z matky země.« A tak se i stalo.5) Neméně zajímavé pověsti dopátral jsem se z Litomyšlska. Podle vypravování jednoho rodáka litomyšlského, kmeta nyní 76 let starého, který však rozhodně nechce býti jmenován, žila prý před dávnými lety v Lito-