jediné téměř svislé kleči jihočeského nákolesník-plužice a středočeského radla.-

V Čechách je tato forma zastoupena dvěma druhy nářadí. Jest to na severovýchodě užívaný a pouze německé jméno mající Schwing-haken a severozápadní percák (něm. Pärzháken), kterážto jména asi obě z italského percegato povstala. Totéž nářadí v okolí Domažlic zove se krahulík. Tyto nástroje asi v mnoha pokoleních tahali lidé.

Forma druhá jest domácí v již. cechách a jest zastoupena mnohými odrůdami. Nejvyvinutější jest nákolesník-plužice Prácheíiského a Klatovského kraje. Eozdíl mezi nákolesníkem a plužicí jest skrovný. U plužice jest totiž hřídel rovná; aby však postranním pérům a náradlníku bez ohledu na rovnější hřídel mohl býti dán tentýž směr, byla do hřídele vsazena kleč a týž spojen byl sochou s klečí, čímž se stal hák pevnějším. Přímější a podstrčenou klečí podporovaný, se sochou svázaný strom nebyl pak tak lehce zlomitelný, jako daleko křivější hřídel nákolesníku, jež toliko čepem a boškem jest podepřena.

Nápadným jest, že tak malá odchylka v sestrojení tohoto dvojího nářadí dala podnět ? rozdílnému pojmenování; neboť nákolesník znamená „nářadí na kolách", kdežto plužice jest deminutivum slova plug. Nákolesník je pojmenování čistě lokální, płuźyca proti tomu jest známou také u Poláků. Kdy plužice stala se nákolesníkem, těžko určiti, ale staré památky Horažóľovického panství od století 17. mluví výslovně již o nákolesníku.

Pluh (plouh) vedle dvou nákolesníku v majetku jednoho sedláka v osadě Hejna nachází se už r. 1773. O minulosti tohoto nářadí nevíme mnoho, tolik ale je jisto, že jeho nynější sochy byly přidány později a že na nynější kleče jest hleděti jako na dřívější sochy.

Orní nářadí třetí formy jest obecné u všech Slovanů; jest to staroslovanské o radlo (ralo).

České radlo zaujímá dolní poříčí Berounky, Vltavy, Sázavy i Chru-dimky a pozůstává z jedné sochy bez krojidla a bez odháiiky. Jeho kostra liší se od pravého pluhu tím, že jeho příplata jest nikoli široká a plochá, nýbrž úzká a vysoká: úzká proto, aby třecí plochy byly co nejmenší, vysoká proto, aby po obou stranách ostrý, polookrouhlý ná-radlník podpírala a obracela kosmo pod 30" úhlem. Slupicí prostrčena jest hřídel, jež může se pohybovati pomocí svorníku. Také v kleči hřídel nesedí pevně, nýbrž může býti vklíněna výše nebo níže pomocí klínů nad a pod hřídelí se nalézajících. Sestrojení toto umožňuje, že možno měniti úhel, pod kterým se má radlice skláněti. Od tohoto berounského radla liší se poněkud čáslavské a vlašimské, tvořící přechod od onoho ? tomuto. V jižních cechách ujal se vltavotýnský nákolesník.

U všech slov. národu nalézáme jednosošné nářadí s úzkou příplatou, jež se více nebo méně shoduje se středočeským radlem a po většině se tak jmenuje. Staroslovansky: oralo, ralo, slovensky, česky, horno- a dolno-srbsky, malo- a bělorusky : radlo, polabsky podobně.