v dobách, kdy Kosmas psal kroniku a kdy byla malována hradní kaple znojemská, český pluh ještě neměl radlice ve smyslu pozdějším. Na tomto vyobrazení znojemské kaple zachovalo se nejstarší vyobrazení českého pluhu.

Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan (r. 1541) Přemysl oře pluhem takto : Přemysl oře úlehli (novinu) pluhem, před nímž jsou zapraženi dva voli, a pohání je ostnem, jejž před zrakoma poselstva Libušina do země zabodne. Přemysl převrátí pluh radlicí nahoru, sedne naň, položí svůj chléb na radlici a jí, rozmlouvaje s posly. Obraz oráče jest pro naše oko sice cizí, ale zřetelný a jak dosvědčují dva české obrazy pluhu z té doby, také věrohodný. Jest to pravý český pluh, ježto má jedno krojidlo, jednu na jedné straně ostrou radlici a jednu třecí plochu.

Kde povstal pluh, nesnadno dokázati; ale nebylo to ani na severu, ani na západě, ani na jihu Evropy, a ježto nelze dokázati, že by byl povstal v našich zemích, vedou nás stopy pouze na východ. Náhled tento potvrzují mnozí cestovatelé. Přede vším Lepechin*) líčí pluh saban z mord-vinské vesnice Bjesovka v gubernii ???????? na střední Volze, jenž jest úplně totožný s Hájkovým, českým pluhem 16. století. Zove se též ukrainským. Téhož užívá se v Kursku a některých krajinách Samojedska.

český pluh 16. století jako kazanský sahan a dnešní maloruský pluh jsou tři různé odrůdy jednoho a téhož druhu pluhu; český jest nejméně dokonalý, maloruský nejvyvinutější.

Houževnatost, s jakou lpěli národové na svých tradicích a tedy při zděděné formě nářadí, dokazuje zpráva Herbersteinova. Litevčané vzdělávají svoji zemi, ač není písečnatou, nýbrž na hlínu bohatou, nikoli železnými, nýbrž dřevěnými pluhy.

Jeden z tamějších místodržitelů chtěl je naučiti lepšímu způsobu a dal udělati větší množství železných pluhů, jež mezi ně rozdal. Jelikož pak v příštích letech žně nebyly skvělé, připsali to pověrčiví obyvatelé na vrub železných nástrojů, což spůsobilo odboj proti místodrží-címu, jenž nucen byl své pluhy si vzíti a dovoliti, aby pole vzdělávali po svém starém způsobu. Nemusíme se tudíž diviti, že národové od sebe prostorou tak oddělení zůstali po staletí při tak primitivním nářadí, aniž by se byli pokusili je nějak zdokonaliti. Důkaz toho podává nám ještě doba přítomná v samých našich vlastech. Na moravském Valašsku oře se na Horní Bečvě a v okolí dosud takovým pluhem, jako v 16. století, dosud zvaným „hák", jak ukazuje pěkná fotografie v Album Valašska,**) z čehož patrno, že zejména v krajinách chudých není ještě přežitkem ani to, čeho v krajích bohatších přes 200 let se neužívá.

V 16. století bylo užíváno asi pouze tohoto českého pluhu s kro-jidlem. O německém pluhu v této době není v Čechách ani památky. Kde však byli poddaní povinni robotovati svými pluhy, vytlačil německý