ku svátečním kabátům, koží pak jirchářských žlutých potřebují na spodky. Než i to opouští zvlášť lid ten mladší a více v tmavomodré aneb černé pláště se zaobaluje, tak též i spodků soukenných, tmavých, černou kůží pro trvanlivost obšitých a knoflíky žlutými po stranách hojně obsazených (Reithosen) obléká. — Hlavu krejí buď drahou čepicí vydrovou aneb kloboukem černým, kulatým se širokou střechou, pentlemi visoucími (sic) přiozdobeným.*) 1 ženské milují kabátky barvy perlové, a i tu to platí o těch mladých, že od ní poněkud upouští a takových nazvíce (sic) ze zeleného tmavého sukna sobě hotoviti káží, s kráglem ovšem hedbávím svetlozeleným aneb žlutým bohatě vyšitým, a (s) šůskami červenou obrubou opatřenými a jako vyhozenými. Okruží řásné okolu krku nesmí chyběti, a to hojnými krajkami obšité a čistě omodřené. Toto okruží (t. j. je) díl tenčíce**) (sg. gen.), tak zovou košile svršek, z tenounkého plátna aneb jiných bavlněných tkanin zhotovené. Touto tenčící obzvlášť bez kabátku jsoucí se honosí. Při sukních na barvu se neváží a potřebují k nim mezulánu, merino a bohatší i jiných dražších látek. Sukně zřídka která bez široké pentle při obrubě. Zástěry všelikobarevné, katunové, šo tisové, hedbavnó a kamertuchové bílé vyšívané nosí a možnější (sic) i zlatými a stříbrnými portkami obšívají. — Zeny staré hlavu krejí bílýma lok-tuškámi (sic), jakýchž i mrtvolám dávají; mladší vdané šátkem nejvíc červeným na pakost (sic m. na pokos). Při svadbách viděti těchto v jakéms žmolkou řádně namodřeném a tuhém platěnném čepci s visutými po zádech dosti dlouhými konci, z kteréhožto čepce mosazné vychází konce z obou stran tváře svírající.

Mladé nosí hlavu učesanou ; dlouhé vlasy na zad u vrkoč skládají a tento tak zvaným pentlíkem obkládají; tak činí zvlášť při svadbách aneb pohřbích osob svobodných. — K oddavkám přichází nevěsta, možných rodičů dcera, v perlovém plášti ; jiné v obyčejném svátečním, ovšem novém kroji.

Při hodech svatebných jídel bývá hojně, a hodů těch stro-jívají rodičové stran obou, a pokaždé hudba. Hned jak z kostela přijdou, zajdou do hospody, a dosti pracně musí se, alespoň některých, odtud ku stolu vymáhati; bez hudby ? jídlu jíti mnohému se nezdá. Nábytek nevěstin aneb ženichův, tak jak se buď přivdává aneb přižewuje (sic), před tím dnem dovezše, kam patřil, tamž je v den svatební po jídle dovádí, avšak musí býti koupeni od těch, kamž se dostávají. Vykupují je mnohým hlukem a povykem a flašemi vínem,, kořalkou (sic) naplněnými a ozdobenými, tak též i chlebem a sýrem, z čehož se něco i do hospody donese, kde i nevěstu ženy čepívají.

Pohřby milují také slavné a při nich, prv než mrtvolu z domu vynesou, něco z pečiva, chleba a sýra i másla, též i korálku (sic) a pivo přátelům se sešedším a jiným hostům předkládají, je častujíce.«