zaduje od snoubenců, aby v době, která uplyne od úmluvy až ku skutečnému sňatku, celým způsobem svého života před veřejností dokázali, že skutečně jsou hodni, aby pro příště spolu manželsky žili. Z toho důvodu jmenovitě po venkově byla ponechána delší přestávka mezi oběma slavnostmi. U nás má se stejného účelu dosíci třemi ohláškami, aby se veřejnému mínění poskytla příležitost podati zákonité námitky proti zamýšlenému sňatku.

O řeči osadníků praví Ign. Tůma na str. 8: »Řeč, kterou se tu v osadě Knířovské mluví, jestiť česká, pročež i jí se slovo Boží hlásá, školní vyučování koná a, pokudž jinak nenařízeno, i knihy farní a školní vedou. Jsouť pak mezi pouze česky mluvícími někteří, jenž na Litomysku aneb na Moravě někde němčině se naučivše, ji lámají « Litovali jest, že pilny zakladatel pamětní knihy Knířovské o dialektických zvláštnostech mluvy lidu svého nic nepoznamenal; potřebě té posloužil přítel jeho, AI. V. Šembera v své monografii o Vys. Mýtě 1845, str. 8—11, v Dialektologii str. 28—29 a zvláště zevrubně Jos. Jireček v Čas. Č. Musea 1863, str. 323—345, 416

»Povaha. Lid sem patřící neliší se od jiného kraj Chrudimský obývajícího co do mravu nižádnou zvláštností. Jest z většího- dílu nábožný, střídmý, pracovitý a rozšafný, ač i ? nalezení takových, kterýmž se těchto ctností nedostává. Všude koukol mezi pšenicí! Bodejž by tu nebylo kořalečníků ! Bodejž by tu neslyšelo se o takových, jenž majíce vrchnostem po vůli býti, prv se na to rozmejšlí, ano i mocí poněkud doháněni býti musí,- aby, jak dlužno, učinili ! Kýž by i rodičové všickni a vždycky lépe ? dítkám svým, a to zvlášť těm dospělejším, dohlíželi a více o jich domácí vychování dbali a tak i duchovnímu zprávci a školnímu učiteli šli na ruku ! Kýž by jim těch nočních toulek, chození toho, jakž sami říkají, na žebrácké*) noci, přetrhovali a zamezovali a i toho předsudku se hleděli sprostiti, že co oni za mládí svého mohli činiti, dítkám může se povoliti, popřáti, a pak, jestliže oni sami na př. čísti, psáti, počítati se neučili, i dítky jejich učiti se nemusí; budouť prý bez toho tak dobře živi, jako oni jsou.«

»Kroj.*) Co do kroje, mezujíce s Litomyskýrhi osadami, drží se toho těmto zamilovaného. Libují si v perlové barvě. Suken této barvy užívají