Všeci sa dali chachotať,628) až sa Horéľčena obudiła.

Dyž jí vyložili, jak zpívala, dała sa také smíť. Šak sem pravila, musím si dať ty očiská na špajdle.

Ja dřímajte, praví Galétka, šak vám žádný hrešiť nebude.??)

Ja zdało sa ně že sem zpívala: utrh jabko lebo dvě a pustił jich po vodě.

Šak tú sme aj zpívali.

Tož to ja. A já sa divu na tú vodu, jářku : a dyť to nese voda kožuch.

Dož by házál kožuch do vody, smił sa Galétka.

Ja, aj takoví lidé sa nájdu, myslel strýc Šviráků. Jak ten Škarpa. Tofkaj sem ho vzal ešče s jedným áreštantem řezaf drva. Řku mu: už si zas v duře? A tož préj dyť ratúz629) nemôže ostať prázný, dyť je to postavené pro lidi né pro pse, povídá. Jářku, cos vyved zas? Tanu co, tatíčku, hłupinu,630) za řeč to nestojí. Ale dyž oni ti páni pravíja, že majú meňéj starostí se mnú, dyž na zavřu, než dyž su venku. Ja, hodil sem kožuch do vody a nepohléd sem dobře — býl v něm chłap.

Jak že to pravíš? ptala sa Hořélčena, odhrnajaci si šatku s uší.

No, že hodił kožuch do vody a že był v tom kožuše chlap, dokładał Švirák.

Oh, věřte, lidé, tož já sem počúvaia, že hodil kozu do vody a tož préj to býí cap.631) No, to sem sa šak přečula.

Tož máte hluchý týden nájspěš, smí! sa Švirák. To je jak s tú: Vitam-vás kmotřenko z trhu ! — Nesu kohúta v baťohu . . .63a)

Ja enom ty sa nesměj, až sa to s tebú nepomele jak s tým SedMřem. Také sa smíí z Tajkrába, že nečuje. Ja, préj, húcněte ho kamenem do zadů, šak on učuje — a včil je sám hluchý jak peň.

Ja, šak s vama ešče néni tak zle, obemlúvál to Švirák. Vy ste myslim tak hłusi jak łóni ten regrút z toho Hovězí: přetvařoval sa, a už ho aj pustili, ale dyž odchodu, tož za ním skotúlili633) dvacítku po schodoch. Milý Hověžan čuja břinkať ohled sa — a už był taublich !

A šak Škarpu už zas pustili, pravila Galétčena. Był přsdvčérajšky u nás o poledni ptať, dała sem mu hodný krajíc chleba. Préj maměnko zlužicu polévky dybyste měli, su zmrzlý jak rožek. Jářku, dyž's přišel neskoro, včil sem dała kočce, co ost.ato. A tož ten popadňaei łyzicu z łavy těpnúl63*) kočku po nosi, préj : Pšc, kočko, včil budu jesť já! a vystřebáí všecko.