Jsem nepřítelem všech jubilejních okázalostí, tolika a tolikaletých oslav, vzpomínek — ale dnes, kdy odevzdávám veřejnosti české první číslo dvacátého ročníku Českého Lidu, nemohu se ubrániti návalu vzpomínek na dvacet let práce pro český lid a o českém lidu v Českém Lidu . . . Dvacet let! Skoro jako v pohádce zdá se mi to, zdali to ve skutečnosti možná, aby již dvacet let uplynulo od té doby, kdy s Drem Luborem Niederlem šli jsme po delších úvahách a poradách k p. Bohuslavu Šimáčkovi s návrhem, aby vydával časopis věnovaný studiu lidu československého, v němž by oddíl anthropologický i archaeolo-gický pořádal Dr. Niederle a oddíl kulturně-historický a lidovědný pořádal podepsaný. Jakou jsme měli radost, když jsme se dohodli o podmínkách, když p. Šimáček ochotně se zaručil, že i po stránce obrázkové vypraví »Český Lid« slušně ! Podali jsme hned také návrh na titulní list, který si ovšem pak mistr Aleš sám upravil v nynější posavadní podobu.

Nastala doba veliké, napínavé práce. Prosili jsme všecky pracovníky domácí bez rozdílu hledisek a bez stranickosti jakékoli za pomoc, za příspěvky. Vyzvali jsme vynikající slovanské odborníky k součinnosti. Ve všech listech denních i odborných uveřejnili jsme prosbu za spolupra-covnictví, za zásilky studií i látky nezpracované.

Z toho všeho vzrostla bohatá sklizeň. Záhy přidružili se k Českému Lidu staří pěstitelé studií o lidu československém. Smí se Český Lid dnes honositi, že uveřejňovala často naším popudem a návodem svoje prvotiny v Českém Lidu řada dnes vynikajících spisovatelův a umělců. Jdu bez obavy, že se mi vyčte neskromnost, ještě dále a tvrdím, že bez Českého Lidu nebyli by pronikli přemnozí autoři a autorky tak rychle a s takovou oblibou do veřejnosti, že Český Lid přemnohým, i když dnes na to zapomenuli, byl mostem z končiny nepovšimnuti i zapomenutí k pevnině, kam dospěli dnes s jmény známými a slavnými po činnosti, která vyvěrá přímo a výhradně z Českého Lidu. Kdo čteš, rozuměj!

Jednou upřímně tuto pravdu pravdoucí pověděti pokládali jsme za svou povinnost. A nikdy vhodnější příležitost nebyla, jako dnes, kdy nejen na to všecko vzpomínáme, nýbrž i doklady, za dvacet let nashromážděnými a pečlivě uloženými, v podobě dopisů a rukopisů chovanými v korespodenci podepsaného, rádi se probíráme, těšíce se srdečně, jak si Český Lid vychoval takořka svou školu, jak kolem sebe seřadildnes skoro