nepřehledný šik spolupracovníku, již hotových, i začátečníků, dnes již vyškolených.

Po čtyřech letech v dobrém přátelství rozešel se s Českým Lidem Dr. Niederle pro nával jiných prací, jak ve svém prohlášení na konci ročníku IV. vysvětluje. Dalších 16 let řídil Český Lid podepsaný sám. Odchodem Dra. Niederla odpadla z programu původního část anthropologická a archaeologická.

Dnes ohlížeje se na obsah posavadních ročníků Českého Lidu, tvrdím s plným sebevědomím, že není jedinké stránky při vědeckém studiu lidu československého, jeho kulturního vývoje od minulosti do přítomnosti, které by se Český Lid nebyl dotekl. Důkladné studie, přísně vědecké, střídají se se snůškami přehojného materiálu, kriticky vytříbeného. Hlídka literárních novinek seznamovala vždy se všemi zjevy v oborech, jimž Český Lid věnován, časové zprávy byly spolehlivým vždy zpravodajem o ruchu na poli studia vědeckého. Spoustou obrázků, kreseb, rytin, fotografií oplývá každý ročník jakožto názorným doplňkem slovesného líčení. Nevyhýbal jsem se ani článkům a sbírkám látky rázu populárnějšího, abych získával touto cestou ponenáhlu půdy v širších kruzích veřejnosti české ke studiím á článkům pak vážnějším.

Dnes Český Lid a výsledky jeho práce stejně uznává domovina i cizina. Stačí nahlédnouti do prací domácích i cizích, jak často jest Český Lid uvozován. Ve všech listech odborných vždy na prvním místě při referátech uvádí se s lichotivým uznáním obsah a význam Českého Lidu. Byla by to neupřímnost dnes, kdy se díváme na dvacet let práce,, popírati nebo mlčky přecházeti holé toto faktum, kteréž nijak nemůže se popříti.

Byla by to zároveň neupřímnost vedle jasu zapomínati i na stín. Český Lid honosil se chválou kruhů odborných, byl uvozován, stal se pokladnicí nevyčerpatelnou i tam, kde z něho čerpali, ale neudali pramen atd. — škoda, že i hmotná podpora tak rychle a tak účinně nepokračovala . . . Živořil často bídně Český Lid nemaje porozumění . . .

Neprozrazuji žádné tajemství: kdyby u pana nakladatele nebylo vzorné, nezištné obětavosti se skutečnou ztrátou peněžitou v zlých dobách, skoro při každém ročníku, kdyby byl z čistá jasná určil: Až potud — dále nic! — nebyl bych dnes psal vzpomínku po dvaceti letech! Pokládám za svou povinnost, srdečné díky vzdáti a pro budoucí paměť tu zachovati tento projev upřímný a vděk obětavému českému nakladateli, který výše cenil slávu, nežli zisk . . . Chtěje udržeti Český Lid, ubrániti se výčitce, že vydával časopis ten, pokud kynul zisk, přinášel nové a nové oběti podniku nevýnosnému, udržovanému jen s hmotnou ztrátou . . .

V dobách krušných, kdy se urážel mnohý spolupracovník pro odůvodněnou prosbu naši, aby zasílaje tlusté rukopisy a kresby k uveřejnění se žádostí za slušný honorář, hleděl také nejdříve vystoupiti ze řad spolupracovníků do řady platících odběratelů, na jejichž počtu pak závisí teprve možnost otištění jeho práce, tedy v těch dobách krušných hlavní pomoc a záruku dalšího trvání měli jsme u si. české Akademie, jejíž I., III. a IV. třída skoro každý rok, podle možnosti, udělovaly nám pod-