a třetího více jich čekáme a nadíti se můžeme a od čtvrté? Kéž ta šlechetná Vlastenkyně nám více podobných podá! Neníť ío malý dar básniti duchem národním, ať tamto ti přeučení páni, jak chtějí, nad touto sbírkou se pozastavují: odkud vzata, tomu se opět vracuje národu a několika v prosté, nelíčené, jednoduché kráse sobě libujícím přátelům. Neníť to malý dar (dím ještě jednou) básniti duchem národním. Herder a Gothe! a komu v německé svatyni Milostky a Uměny více přály? jak Herder velmi v národní uměně se kochal, toho zanechal nejlepší památku, a Gothe — tento samolet — jak ten zcela v mnohých prácech svých jen dýše duchem svého národa. Jen v národu tobě, básníku, jest živý život, snaži se, komu dáno, písněmi národ pozdvihovati; ještě není hluch, ještě se toho chápu, což jeho jest, a co se od něho li Si, to se do něho vnutiti nedá. Hankovy ' písně po mnohých krajích se rozléhají, i Polákovo »SiI jsem proso« tu kdes venku slyšel jsem. Aspoň mně by se zdálo mnohem větší odměnou, slyšeti svou píseň venku, než aby ji desetkrát za den městská slečinka přezpěvovala, a svou něhu ještě jednou desetkrát za den ní kojila.«

Splnila se tedy — jak vidíme — tato žádost Čelakovského plnou měrou, neboť on zajisté má mezi lidem značnou oblibu.

Milostná lyrika nejčetněji zastoupena Hálkem. Večerní písně mnohé přejaty,, šířeny mezi lidem, nebo šířeny jako nápisy na vějíře, lístky, památníky a konečně vkládány do milostných dopisů. Písně tyto jsou již jistým znamením úpadku písně lidové a nápěvy jejich — vesměs sentimentálního zabarvení a cizích vlivů — mnoho krásy v sobě nemají. Naše mládež, ,nadšená Hálkem, postarala se o jeho rozšíření i na venkově. A příznačné jest, že v duchu jich tvořily se verše, nejvíce mezi studentstvem, jakési kopie, a také tyto se ujaly, vmíšeny mezi předchozími. Jen namátkou uvádím:

Tato zřejmá napodobenina Večerních písní není ojedinělá. Mám jich sám slušný počet, a hojnost je jich v památnících a na vějířích.

A konečně jsou to různé písně vlastenecké, které dosud dosti často uslyšíme. Sířeny byly nejvíce v pohnuté době první polovice minulého století. Utisk to byl, který vtiskl jim pečeť vznešenosti ve znak. Tyto zůstaly nejméně porušeny ve své básnické skladbě. Nyní místo nich zaujaly písně sokolské. Převzaly z nich strunu vlasteneckého nadšení, nápěv však místo sentimentálních tónu nastoupil řízný, pochodový.