Zajímavé jsou cesty, kterými se písně tyto rozšiřovaly. Zajisté zde již působil více tisk a písmo nežli lidová tradice. Tento tisk jevil se v různé formě a způsobu.

Zprvu byly to nejvíce laciné otisky ve formě jarmarečních písniček. Lid přinášel si je z poutí a z výročních trhů, kde byly hojně prodávány. Nápěv šířili obyčejně prodavači jich, kteří ještě museli naučiti kupujícího »notu«. U mnohé bylo naznačeno »Zpívá se známou notou«, a tu si lid tedy přidal nápěv sám. Buď nový, nebo dle některé známé písně. V těchto špalíčkových otiscích najdeme často stopy poesie umělé, ovšem bez udání autora. Někdy udán autor nový. Tak mám ku př. ve své sbírce špalíčkových písní Čelakovského => Pomilováním (Na lávce nad potokem), ale »Sepsáním Jos. Bendy z Velvar*. Nakladatelé vybírali z umělých básní ty, jež byly oblíbeny, a tak lacině je šířili. Často tak přetiskovány: výše zmíněná balada »Vnislav a Běla« (prvně již r. 1786.), »Sil jsem proso na souvrati«, ^Vystavím si skrovnou chaloupku*, »V borovém na skále háji« a j. v.

Později úkol špalíčků přebraly různé zpěvníky, jichž je velmi dlouhá řada. Tyto plněny z části též skladbami umělými. Vedle písní lidových byly tam obsaženy písně společenské, vlastenecké a jinak oblíbené. Zejména byl oblíben Pichlův »Společenský zpěvník* a potom Pospíšilův »Zpěvníček český «*) Lid zpěvníky zhusta kupoval. Často mi byly ony zpěvníky ukazovány.

Důležitým činitelem v šíření písní byla škola. Tvárná dětská duše přijme do sebe mnoho, co se podává. Věci ty vtisknou se v pamět a těžko mizejí. Za celou návštěvu školní naučí se dítě mnoha písním, a dlouho ještě ve věku poškolním na ně vzpomíná. Nyní vesměs zpívány ve škole písně lidové, ale druhdy místo jejich zaujímaly vesměs písně vlastenecké, z nichž mnohé byly v čítankách. Učitelům přinášely je časopisy a obsaženy byly též v různých vydáních písní pro školní mládež. Tehdejšímu zanícení vlasteneckému vyhovovaly plnou měrou. A je to zásluhou Nerudovou, že píseň lidová vytlačila ze školy tyto sentimentální plody duševní, s hudbou nečeskou. Ale ti, kteří chodili dříve do školy, vzpomínají na ně, nemohouce písním lidovým přijíti na chuť. A říkají, že ty staré byly lepší těch nových.

Také čas na vojně strávený přináší hojného rozšíření písním vůbec. Vojíni z dlouhé chvíle pořizují si zpěvníky někdy dosti objemné, a zapisují vše, co je zajímá, co se jim líbí. Většinou jsou to písně, něky i básně. Měl jsem slušný počet těch zpěvníků v ruce, a zjistil jsem, že velmi často vedle písní čistě lidových jsou tam obsaženi básníci umělí. A zajímavo jest, že postupem času vytlačují tyto písně lidové. Nejvíce najdeme tam výše zmíněných písní vlasteneckých, nověji velmi často sentimentální lyriku Hálkovu. Často jen jednotlivé verše, jindy několik čísel z»Večer-ních písní« seřaděných v celek. A mnohdy ten celek má i titul, dosti zajímavý.