pro nevázanost jejich. Teprve pomocí prof. Dra Briicknera podařilo se mi předložiti ve vydání jediného výtisku Petrohradského obsah neblaze proslulých u rozšafných lidí Práv Frantových.

Dnes mohu vysloviti domněnku, že i v Cechách ještě na začátku věku XVIII. byla kniha Frantova Práva známa a obsahem tak oblíbena, že vrchní ovčák v Kratonohách Jiřík Volný, známý básník samouk (f 1745), zpracoval v úpravě kostrbatých svých veršů látku nejzábavnější z Frantových Práv o chytrých třech ženách. Volného Písně Kratochvilné (viz

0 rukopisech i o vydání Zíbrt, Jiřího Volného Písně Kratochvilné, v Praze 1894, v úvodě) zachovaly doklad bezpečný, že písmák ovčák Volný Frantova Práva znal a z nich čerpal. Ve své básni přebírá celé věty, úsloví

1 také zastaralá a málo již vrstevníkům srozumitelná, vtipy, rozpustilosti. Jinak si tuto shodu nevyložíme, než že Volný Frantova Práva znal a v rukou měl. Že by čerpal z pramene třetího, z lidové tradice, ze záznamu novějšího této pohádky, neuměl bych objasniti a také při znalosti lidové literatury, mravokárných spisů tehdejších, troufám si tvrditi, žé nikde jinde za doby Volného tato rozprávka tištěna nebyla.

Písnička Volného rozmarně líčí, jak tři ženy, jdouce z trhu, našly prsten. Dohodly se, která nejchytřeji obelstí muže, té že se ho dostane. Volný obšírně potom vykládá, jak každá žena si tropila smíšky ze svého muže, klamala ho, ba nastrojily ženy při tom žertovný výjev před četnými diváky, kde všichni tři oklamaní mužové byli vydáni na pospasy žertíkům a výsměchu, až konečně prý se vzpamatovali a ženy potrestali za hanbu, jaké si utržili před sousedy jejich návodem. Všecko to, místy doslova, opisuje Volný z Frantových Práv, leda pro rým přidávaje, často také násilně, bezcenné změny.