str. 38
Vavákův opis liší se v dalších slokách poněkud od musejního rukopisu. Celkem však to nejsou podstatné změny, proto jich neregistruji.
»Vidouc ho tak oděného, nábožně ozdobeného, ihned se navrátil domů, uvěřil, dal místo tomu. —
Což prve žena mluvila, a řka: ^Manželko, rač milá, vždycky si mi věrná, milá až dosavad stále byla.
Lituji toho velice, že již nebudeme více spolu kratochvíle míti,
škoda tělu mému hniti.«
Žena řekla: »MiIý starý, polož se raděj na máry a zanechej toho žvaní, darebného vymlouvání.*
Řekl muž: »Přísáhám sice, nebudu mluviti vice!« A tu se hned znak položil, nohy natáh, ruce složil.
A v tom pacholek vystoupí, myslil, že dostane koupi, a dí: »Milá paní matko, vidíte jak nebožátko — pantatík na márách leží, teď o vaši (V. naši) živnost běží. Pojmete mně místo něho, chci všechno zastat za něho.«
Tento (V. Hlupák) na márách to
slyše, pozdvihl své hlavy tiše
a dí: >Prokope (V. Mareši), co mluvíš?
O že se hrdlo nestydíš! Vidím, že's k mé ženě chtivý. O kdybych nyní byl živý, nesměl bys to víc mluviti, musel bys mi z domu jíti.«
Žena se na něj obří (V. oboří): »Ňač se ta schnilina bouři? Mlč (V. lež) medle a pokoj si dej, abych na tě nevzala kej.«
Tak onen položil se zas, a v tom přišli žáci v ten čas, do truhly ho zahradilil a pěkně na vůz položil.
V tom se trefí, že skrz louži jeti cestou sě prodlouží; mrtvý vzhůru pozdvich sebe, řka: »Prokope (V. Mareši), prosím
tebe:
Jeď pomalu s mrtvým tělem, abych (V. sic bych) nebyl tvým
přítelem,
kdybys mně měl pokáleti, musil bych tě zopálati. (V. kdybys mne měl pomočiti, musil bych na kůň skočiti).«
V tom ta druhá když to vidí, jak ta svého muže šidí, vyhnala svého z postele,
neb byl nahý po všem těle.«
|
Popis u Vaváka opět se liší poněkud od sborníku musejního. Líčí podrobněji směšný výjev u hřbitova, přibíraje do textu, jak láteřili, jak se všecko smálo. Sborník musejní popisuje vše to stručněji a věcněji.
»A počne mu domlouvati: »Kterak to můž' zanedbati? Soused se od nás pryč bere, na peníz, jdi zaň k oféře.«
Muž praví: »Snad sem nahatý, Kde ale budou mé šaty?« Žena ho oprašovala a peří po něm zbírala.
Řka: »Heď, jak's šaty upejřilU Muž hloupý váemu uvěřil a šel nahý mezi lidi. — —
|
|
