str. 51
Pstruh: To ste ovšem chybil. Hle? tak ste mi jen darmo laskominy na poklad udělal, nyní máme oba před hubou utřeno.
Srnec: I bodejž ten černoch všecky poklady vzal! Cha! cha! cha! toť se v hrdlo hanbím. Však po druhé žádný mne víc neošidí.
Pstruh: Ale můj Bože! že člověk ještě za dnů našich tak zpozdilý býti může, a na takové babské povídačky myslí! Vyť máte veliký poklaď v zahradě; vaše vrchnost jest dobrotivá, a přeje vám; jen se přičiňte podlé možnosti, abyste vždycky ranní zeleniny a ovoce měl, potom v městě všecko na hodné peníze přivedete, a toť bude bezpečnější poklad, než
kterého byste na bílé hoře hledal.
Nejedlý v Hlasateli 1818, IV., str. 262. poučuje věcněji o hoření peněz: I jestiť na zemi ještě ohnivá způsoba, která někdy místo vesměs dvou, tří i čtyř střevíců zaměstkná, a té říkají, že peníze hoří. Ten úkaz jest z hořícího bahnitého povětří, jehož v bahništěch a močidlech hojně jest, a jenž se ze země ještě nevyzdvihlo.
Člověk pověrečný, oheň ten vida, domnívá se, že peníze hoří. O hoření peněz bylo mnoho ošemetnosti smyšleno; za tou příčinou v mnohých žádost vznikla, poklady ze země kopati, a toť jest jedno z těch největších pošetilostí, na něž člověk připadnouti může; dostaneli se takových sprostých lidí podvodníkům, kteří se za dobyvače pokladů vydávají, sprostností těch lidí obohatiti se hledíce, tedy dvakráte nešťastní jsou, protože i o peníze, které mají, oklamání bývají.
Z netištěné sbírky moravských písní a říkadel Frant. Bartoše.
Zálety a ženitba.
Má hlavička kudrnatá co vystála pro děvčata!
A kde ideš, Pepíku? Na zálety, tatíku! A co neseš na hřbetě? Piané hrušky Margétě. Šak já ti dám Margéty, aš ti klobúk odletí!
Já su synek ze Sobůlek jako vymalovaný; — když mne holky potkat mají, z daleka se vyhýbají.
Jedna druhéj povídala, čím se která umývala: jedna pivem, druhá vínem
a ta třetí rozmarýnem, a tá štvrtá smetanu, za tú chlapci potáhnu.
Dyž sem já šel z roboty, stavil sem se u Běty: aby daía, nemeškala, kúsek sádla na boty.
' Zkázala mně Manda: Přijdi, Juro, k nám! Zabili sme vepřa, já ti jelit dám.
Ty si, Mando, skúpá, ty mě äérta dáš, sama všecko pojíš, mně nic nenecháš.
|
|
|