Předchozí 0215 Následující
str. 192

Zdraví od toho, který samé zdraví jest, a v něm od téhož všeliké štěstí, a dary N(ejmilejší) P(anně) A(nně) v upřímnosti mé vinšuji a žádám.

Dnešního dne, nej(mileší) panno, který ke cti a k památce svaté Anny, slavně ctíme a světíme (z kterýchžto vykvetla onna nejspanilejší a nejdokonalejší všechněch barevností růže Panna Maria, a z ty růže lilium nejkrásnější, které vysokostí svou nebesa převyšuje, listí a ratolesti své po všem světě rozkládá, do propasti pekelné radices, a kořeny své vpouští, a nitore suo, aneb svou stkvoucí krásou, oblohu nebeskou a okršlek zemský osvěcuje, zdraví a život náš, Kristus Pán vzrostl) dvojí radosti se veselím a v srdci těším. První: že krásnou pannu, töho slavného dne v spôsobu zdravém spatřuji, a že onna veselého toho času, v smrtedném života našeho běhu, vesele a šťastně až dosavad dočkala. Druhou: že to jméno Svaté, Anna v druhém zrození jejím, dle obyčejnosti křesťanské dáno jest i na znamení spasení věčnýho. Pročež toho předně všemohoucímu všech věcí Pánu, čest, chválu, a díky vzdávám, a vše-mohoucnosti jeho, by jí ráčil té milosti a toho štěstí dopříti, aby jmenované památky slavné v budoucím mnohých a prodloužilých leth pořádku v podobném zdraví a štěstí dočekati mohla, v lásce srdce mého vinšuji, a v upřímnosti duše své žádám. A nemajíce pak žádných tak vzácných pro dignitate a hodnost její, daru a praesentu, kterýma bych tu radost, lásku aneb affekcí mou (dle obyčejnosti nynější) testirovati a prokázati mohl: knížku aspoň tuto, na dokázání huius favoris a přízně mé, aneb Discurs Lipirona o lásce své per potentias et passiones animae, aneb skrz mocnosti a affectiones duše svý vedený, a ode mně na rozličný melodie a spěvy složený a sepsaný, favori a milosti její, v poctivosti dávám a praesentuji. A poněvadž pak universae rerum species ad se ipsas com-movent et inclinant, to jest všeckny všechněch věcí spůsoby k sobě pohybují a nakloňují, nebo jedna každá věc (jak experimentům a skušení jistě máme), jaká sama jest, takovou druhou míti žádá. Oheň ovšem pohybuje k vohni, a voda k vodě. A jestliže která věc stojí dlouho v soli, slaná jest; a jestliže na místě vonným, vonná jest; jestliže v smrdutým, temrdutá jest: a kdo s dobrými a moudrými tovaryši, moudrým a dobrým bude, a jest. Kdo s vožralými stolí, vožralý jest; a s bezbožnými, bezbožný -bude, s smělými, smělý, a s bázlivými, bázlivý. A doctor doktorské věci povídá, theologus theologicsky rozmlouvá, filosofuje íilosofus, poeta poemata spívá. Malíř o barvách diseuriruje, mluví voják o vojně, a milovníci o milosti rozpráví, a tak každé přirození k spůsobě svý potahuje, a nejní na světě věci, ¦ kteráby k sobě nepohybovala, a ten jest první počátek tajných věcí a přirození tajemství: Jak s q domnívám, z knížky té lásku a affekcí mou dosti patrně poznati a porozuměti moci bude; a té naděje sem: že Discurs ten o milosti milost její v vděčnosti přijme. Neb žádný donum a dar tak malý a špatný nejní, kterýby vděčnost neučinila velký i vzácný: a žádný praesent v tak velký vážnosti, kterejby nevděčnost neměla v nelibosti. Ale nepochybuji ovšem já, než tak se těším, že té při ní náchylné vděčnosti dosáhnu a lásku (jestliže každá věc k spů-


Předchozí   Následující