Předchozí 0261 Následující
str. 238
Nebudeť snad tak tyranská, Neroniana římanská, Aby neměla v nemoci dáti ňáké condolencí. Často lev, tygds, člověka Při zdraví jest zanechala. Zdravého propustila.



Prosim tě skrze tvou mladost, Měj dýle nade mnou lítost, Nepospíchej k umrtvení, Přídě smrt bez pobízení. Snášej mile patiencí, Koštuj jíti u supplicací K překrásnému stvoření.

Lípiron s sebou rozjímá, zdaliž má k krásné dámě supplicovati, a se ohlásiti.

Touž notou.

O pane můj, mocný Bože, Spomoziš mi z mého hoře, Ať mohu dojíti contentu, Jsouc v velikém labirynthu, Velmi affligirovaný, Amore jsa roznícený Přispějíc mi k retuňku.



Nevím kam se obrátiti, K komu mám prozbu činiti: K Amoru jsem supplicoval, Trápení jsem více dostal,

1 kam se tehdy obrátím?

K krásné dámě jíti nesmím, V žalosti umříti musím.



Její mravy, pěkné cnosti, Její přemilé jakosti Jí u veliké vážnosti Postavují v důstojnosti: Nesmí k ní přijíti žídný, Musí se obávat každý Té veliké spanitosti.



Viděl jsem dosti patrně, Ze mnozí kavalerové Chtěli k ní supplicovati, K službě famulirovati, Jich k sobě nepřipustila, A na služby málo dbala, Ztrápené je propustila.



Pročež ty mé smutný srdce, Nechtěj tomu radit více, Abych v tom spanilou krásu Molestírovat mčl dámu, Divná jest panenská mysle, Vím, že bych od ní podobně Dostal smutný bene vale.



Však kdyby o tom věděla, Mou upřímnost velkou znala, Znala divné moci Božské,

Převrtkavé štěstí lidské, Nechtěl bych pochybovati, By neměla obdržeti Upřímnost má, té lítosti.



Ale jak se v světě děje, Tak se se mnou taky stane, Nemať upřímnost milosti, Převeliké spanilosti, Upřímnost nejní všetečná, A proto malé místo má, Zřídka ji kdo v pravdě pozná.



Ošemetnost paní krásná,

V drahém rouchu oblečená, Tak reputací velkou má, Vždycky milých slov užívá, Tuť miluji politici, Ukazují falešníci

S poctivou velmi servicí.



Ale nechť se děje, jak chce, Budu tentirovat předce, Doctoru svou ránu povím,

V nemoci mé se ohlásím. Snad bude mít condolencí, nad mou velkou lamentací, Kterou trpím duem i nocí.



Nebude snad tak tyranský, Žádný Nero král římanský, Aby nedal v mém trápení Zdraví mému slitování, An by samé kdyby mohlo, Lité zvíře uzdravilo, Nade mnou se slitovalo.



Pročež vrtkavému štěstí, Poroučím se v mé žalostí, Které často nenadále Přichází mimo naděje, Neb když kolem svým zatoči, Který se nenadá, skočí Dolů z velké vysokosti.


Předchozí   Následující