str. 241
Inconstantia aneb Nestálost radí Lipironovi, aby k dámě krásný nepřistupoval, a jemu nestálost panenskou, příkladem a exemplo Filomeny, vypisuje, a jí k nestálosti jednoho jezera, o němž pravdivě historikové vypisují, připodobňuje. Touž notou.
Ach, já Nestálost nešťastná! Takliž jsem tak málo vzáctná ! Že kavalerové mnozí Nechtějí mně v světě znáti! Tento ctnou dámu miluje, Však na mně nepamatuje, Zdaliž není sám při sobě.
Jáť jsem paní dosti známa, Mnohým kavalérům vzáctna, Panny mn6 v vážnosti mají, Nad jiné bohyně znají. Má milost jim často slouží, Že kavalerové mnozí Často po nich darmo touží.
Vidouc tebe v těžkým smutku, Lipirone, v tom zármutku, Nad tebou lítost velkou mám, Upřímné naučení dávám. Boj se v panenské milosti, Velmi velké nestálosti, Jenom netup mé vzácnosti.
Zdaliž nevíš, co se dílo, Kavalérům mnohým stalo, Jak panenské nestálosti, Trápily je v jích bolesti, Tak že po dlouhém soužení Vidouc, že jsou již sklamaní, Tížej umříti musili.
Poslyš, kterak ona panna, Ušlechtilá Philomena, Podvedla svého milého. Pharos kavalera ctného.: Ješto ji za dlouhé časy S poctivou velmi servicí Sloužil hned od své mladosti.
Krásná dáma jeho služby Přijímala v uctivosti, Jemu mnoho slibovala, Upřímnost připovMala, On jsa u velké naději, Svěřil ji všeckno srdce svý, Basíroval (líbal) líčka její.
Že pak krásná velmi byla, Byla při ní stálost malá ; Když k servicí přišel jiný, Philodamus jsa řečený,
Faros hnedky opustila, Filodama milovala, Philodama v srdci měla.
Po nedlouhém čase zase Na jedné krásné procházce Vidouc jménem Mnesterona, Vznešeného kavalera, Hned jeho zamilovala, Služby jeho přijímala, Philodama opovrhla.
Filodam raněn lítostí,
Tou velkou nestálostí,
Těmito k Mnesteronovi
Mluvil slovy hněvivými:
Co jest jed: ou milovala,
Nemůže opustiti má
bez bolesti velká láska.
Dříve nežli krásnou dámu Opustím já Philomenu, Nežli v těžkým smutku budu, Raděj tu před tebou umru, Pročež co chceš učiniti, Zdaliž se mnou v kordy jíti. Neb Philomenu straliti.
Mnesteron jsouce udatný,
Hrdina velmi statečný,
Jemu odpovedi nedal,
Hnedky zbraň svou při boku vzal;
Udatně šermiclovali.
Tak se dlouho potejkali,
Až oba dva zahynuli.
Vidouce to Philomena, Že zahynuli oba dva, Žalostivě naříkala, Takto lamentirovala : Ach já ta dáma nešťastná, Štěstí jsem více hledala, Stratila jsem, co jsem měla.
Philodama jsem zavedla, S Faros jsem pak pohrzela, Mnesterona jsem mít chtěla, Toho jsem však nedostala, Dva leží v krvi zranění, Třetí pro mne zarmoucený, Zhřešila jsem nade všemi.
|
|
|
