str. 244
Nemohl jsem t celém světě Naleznouti pomoci, A nemohu nyní ještě V poslední mé nemoci, Ale víc nedbim dokonce, Nebuduť já smutným více, Radosti i trápení, Smrt všemu konec činí.
Sou mnohý dost příkladové, Kteří mně potěšují, Jak mnozí kavalérové Chvalitebně umřeli: Hector, Achilles, Pompeius, Pyram, Ulysses, Sylvius, Philecolon se stratil, Paris se nenavrátil.
Však bych to ještě vinšoval, Jednu věc sobě žádal, Bych mou nejmilejší v světě Mohl spatřiti ještě; Ale když to nemůž býti, Nechci to rozpakovati, Ale mnoho vinšuji, Nejlepšího jí přeji.
Ach ty Bože nejmilejší, Spytaleli všech srdcí, Ježto svou všemohoucností Spatřuješ všeckny věci, Který vládneš každým štěstím A panuješ nad neštěstím, Zbohacuješ upřímné, Zarmucuješ falešné.
Prosím tvé všemohoucností, Tvé svaté velebnosti, Rač mou prozbu uslyšeti,
V poslední mé žalosti
A mé ze všech nejmilejší,
V celém světě nejkrásnější, Toho štěstí dopřiti,
Které v srdci vinšuji.
Rač jí dát, ať by se všeckno Šťastně jí vždycky vedlo, Nikdá se nic odporného Její mysli nedílo, Nedopooštějž nikdá na ní Nižádného zarmouceni, Ale dej, ať by stále Byla mysle veselé.
Kdežkoliv bude a půjde, Dej jí vždy místa šťastný, A ten, který ji. dostane, Ať by jí byl upřímný,
Tak jako jsem já byl vždyckny Do posledního skonání. O čemž to sám Pán Bůh ví, Já, ale žádný jiný.
Ráčils jí dát nejvzáetnější Krasu nad jiné panny, Račiž jí dát nejmocnější Bohatství též nad jiný. Kteréhož jest neměl Črassus, . Neviděl nikdy Pompeius, Ani žádný král ještě Nepoznal na světě.
K tomu velkému bohatství Dejž jí slávu velikou, Neb jsou to darové tvojí, Komu dáš rukou hojnou; Neb ona jest toho hodná, Ta nejspanilejší dáma. Pro jej mravy a cnost, A velikou pobožnost.
Slávu, kterou ještě žádný Nebyl tak osvícený, Které Šalamoun rozumný Neměl ani král jiný. Žádný císař, žádný kníže, Ani Čonsules Římané, Kteří divy veliký Vedli slavný triumfy.
A což jinšího dobrého
Koliv v mysli pomyslí,
Dejž, by se jí Šťastně vedlo
Všeckno po její vůli.
Toť jí v svém srdci vinšuji,
Z upřímného srdce přeji.
A tebe, Bože, žádám,
Nebť já pro tu umírám. ¦
Ach ty nejkrásnější panno, Tajím tvé v srdci meno. Ach má nejmilejší dámo, Politujž upřímného, Jesti že však víš co o mně, . Že jsem já miloval tebe, Oznámiž jí to, Bože, A mé veliké hoře.
Ach má ze všech nejmilejší, i Diano nejkrásnější, Kohožť budeš milovati, Tenť bude velmi šťastný ! Ze dosáhl milost panny, Který není v světě rovný, Kterou sobě žádali Kavalérové mnozí.
|
|
|
