str. 245
Tenť bude, pravím, tak šťastný A ještě jednou šťastný! Že bude v lásce té dámy, Pro kterou já nešťastný, Jsem, a musím z světa jíti, Ale jí nemohu dáti Vinny ani žádnému, Nežli mně smutnýmu.
Kdyby nebylo bohyní Nevěry, Nestálosti, Byl bych snad při tvé milosti Dosah' ňáké lítosti. Než těch se obávajíce, Nesměl jsem přistoupit k tobě, Raděj sem chtěl umříti, Než nelibost činiti.
Prořež tě Bohu poroučím Tisíckrát, nejmilejší, Jížt se s tímto světem loučím, Když němuž' jinač býti.
Dejž ti Bůh, co jsem vinšoval, Dejž ti Bůh, co jsem ti žádal, Nemohu vic mluviti, Co chce víc srdce říci.
Ach vy nežli já šťastnější, Upřímní mý sodales, Žehnejž vás Bůh nejmocnější, Věrní Contubernales; Žehnejž vás Bůh mý přátele, Žehnejž vás všech známý lidé, Ach ty přejasný slunce, Kterak tě stratím brzce.
O jak si malé radosti Užila, má mladosti ! Tebeť musím litovati, Že musíš zahynouti. Radějť bych byl na ostrově Umřel, nežli v tomto místě, Byl bych těchto bolestí Neznal, této milosti.
|
Audacia aneb Smělost Lipironovi, že tak marně a daremně lamen-týruje, mnoha udatných kavalérii v exempla v podobný příčině, předkládaje, domlouvá. Touž notou.
Jak dlouho budeš čekati? Jak dlouho naříkati? Nemať kavalír stalečný Tak lamentyrovali. Zanechej medle na straně Naříkání, ale statně Čiň, co míníš činiti, Nechtěj se víc trápiti.
Líp pro milého člověka Chvalitebně umříti, Než by měl statný hrdina Pro něho naříkati, Míle umříti za milé, Každou dobu, každé chvíle, Toť praví Audacia, Strašným bohyně hrozná.
Jsou dost slavný příkladové, Které mohu přednésti, Jak mnozí kavalérové Radŕj chtěli umříti, Nežli v dlouhé patiencí Snášet velkou lamentací, Nežby marně kvílili, Raděj život stratili.
Toť jest vzáctný Filon poznal A to vzáclným příkladem; Hrdinsky comprobiroval, Vždy chvalitebným skutkem :
Ten miloval jednu pannu, Jednu ušlechtilou dámu, Sloužil dlouho upřímně, Těšil se v naději své.
Ale když ho pyšná dáma Nechtěla milovati, upřímnost a služby jeho Nechtěla poznávati, Anno když času jednoho Nechtěla do domu jeho Pustiti, byť mohl s ní Nedlouho rozmlouvati.
Vidouc Filon, že naději, Kterou se často těšil, Stratil, nechtčje dílejí. By se v svém srdci trápil, Ačkoliv byl velmi smutný, Ale jsouc hrdina statný, Nechtěl nic naříkati, Takto počal mluviti:
Ach ty pyšná y světě dámo,
Kavalérů záhubo!
Víš, co jest se mnohým stalo
A pro tebe se dílo!
Že mnozí pro tebe padli,
Kteříž jsou tě milovali,
Jiní marně toužili,
Pro tebe se trápili.
|
|
