str. 246
Boj se neštěstí velkého, Ale já takového Nevinšuji ti nic zlé! o, Od srdce upřímného, Kterýho však si poznati Nechtěla a nechceš znáti, Ale jsem zavržený, Od tebe zarmoucený.
Ale to Bohu poroučím, Smutným více nebudu, K toběť již více nepřidu, Ani víc neodejdu: Mý smutný srdce jest v tobě, Zůstanuť i já při tobě — A hned kordem tělo své Prohnal, upad na dveře.
Nechtěl kavalír udatný, Hrdina přeudatný V dlouhým trvati zármutku, Ale pozbyl hned smutku, Umřel mile za milého, Ukázal se hrdinského A že se ani smrti Láska nikdá nebojí.
Jest jiných příkladů dosti, Kterých já v mé krátkosti Nechci více povídati 0 takové smělosti. Nedím jak onen Herculles, Nejsilnější v světě miles, Když jiných dosti pobil, Sám se hrdinsky spálil.
Mlčím, kterak íphys statný Aneb Aemon Thebanský Pro svou zmužilost velikou Nedbal nic na smrt žádnou. Nedím nic, co jest Morphaeus Učinil slavný Musicus, Co Paris, co Pyramus, Neb jiný Gavalerus.
Tiť jsou se smrti nebáli, Ale s ní se potkali, Tak i ty kavalír statný, Nechtěj se jí víc báti. Jestli jsou s ní bojovaly,
V sile nestateený panny, Mnohém ty ji mínějí Můžeš se obávati.
Víš, kterak jest krásná panna Thysba, anebo jiný, Život pro svého Pyrama Stratila a on pro ni. Viš, kterak královna Dido, Ač jí dost sloužila Juno, Zmužile zabila se Pro svého Aeneaše.
Pročež ty dýleji nechtěj Místo dáti bolesti, Příkladů mnohých následuj
V chvalitebné smělosti. Nečiň, aby v zmužilosti Přemáhaly tebe mdlejší, Dost mnohé krásné panny, Učiň skutek hrdiny.
|
Lipiron řečí Audaciae aneb Smělosti popuzen, k smrti se strojí. Spívá se jako : Upřímnost ctná bohyně.
Lítost nade mnou mějte A se mnou naříkejte, Všeliké stvoření, Lamentýrujte se mnou, Kvilte, plačte nade mnou Všeckno pokolení.
Lituj nebe i země, Lituj nestálé moře, Všeliké hoře, Litujtež vy živlové, Všickní životčichové A živobytové.
Od Kupida lstivého, Vší lítosti prázdného, Vzal jsem přetěžký pád, Srdce smutkem sevříno, Pádem až k zemi potříno Od lstného neštčsti.
Každého času více Mé zarmoucené srdce Okouší žalosti. V tak veliké lamentací Nemám žádné sperancí Ve dne ani v noci,
Všecky věci, které mně Potěšovaly prve, Ty mne obtěžují. Muzika i tancové, Spěvy i trubačové Již mne zarmucují.
Ale ten, který k tomu Dal příčinu k zármutku, Velikému smutku, Zas od něho pomůže,. Od ukrutného hoře, Když pro něho umru.
|
|
