cíp na rameno. Víc vám nepovím, protože nevím. Ale povím vám o ženě,

0 jisté hodné Madleně. — Bohuslavovic Mařena, ta je jinač zdařená. Zadělala buchty (v. dolky) studenou vodou. Pořád si je chválila, je válela, že dobré budou. Kejha Tabův to jinač vyved. Vzal si holku Baboračku, a sám je jen Zlíchovák, ona umí rejdovačku, a on umí rejdovák. Křá-pale ! tys své milej sliboval, když jsi Káču Ludickejch miloval, že máš na Pankráci čtyry domy. Máš tam sotva jeden, bez došků, bez oken. Lhaľs ; pak jsi ji uved do komory. Vím, že tě srdce bolí, když jí záda mažeš holí: nepodaří se každému mládenci přetvářenému. Slámův Matěj, on šel na frej. Baby mu vytřásly za drobet podmáslí, až byl mokrej. On nevěděl, nepomyslel, že čertová bába, čarodějná, druhá celá povzte-klená, jedna druhou osedlala a jely obě do pekla, buď do toho mělnického na vínečko, neb do toho strahovského na smetanu. Vít měl holky dvě, chtěly ho obě. Jedna měla velké zuby, druhé kouřilo se z huby, nechal je obě. Dobře soudil a pochodil: nebo slyšel o svatojosefské pouti pannu zpívati: »Všecky řemesníky ráda mám; chodívám bez čepce, a mne žádný nechce. Já je, já je přece ráda mám. Tesaře, tesaře ráda mám; on celý den tesá, až mu srdce plesá, toho, toho, toho ráda mám. Cvo-kaře, cvokaře ráda mám, on dělá hřebíčky na mé pantoflíčky atd. Bednáře, bednáře ráda mám, on pobíjí dĺžku za kamny v kožíšku atd. Písaře, písaře ráda mám, on celý den píše v kanceláři tiše atd.« Milí hoši! Na kom hlavu viděla, toho každého chtěla, všecky mládence splašila. Proto se Kolíbal nezení, raděj přej zůstane bez ženy. Kohout pojal Lidu, měl s ní hroznou bídu. Kos hledal Madlenu, ztratil zas halenu. Mrkálek ze Smeček praví: Když šel z jara na námluvy, že to letos na Moráni nebylo podařeny. Ale Kutnohorské dívčičky to přej jsou jiné holčičky, koupily si housličky. Čím dál, čím dál, koupějí si cimbál. Koupily si basu a volaly chasu, skákaly na kosu. Čím dál, čím dál, koupějí si cymbál. Holky, holky Hloupětínské, co děláte, že hochy po krajích běhal necháte? Báro Rychlíkovic, vem si Kubu Datlíkovic; třebas měl špičatou hubu, on ti vyklube ptáky z dubu. Kdyť není pes, že ho nechceš. On praví, že za sedům krejcarů takovou dostane jako ty jseš. Jestli podušky nemáte, slámy do pytlů dáte, jen se přece chtějte. Nasypte řezanky do vaší poslamky, jen se přece vemte. Kdyť se letos, vdala bába, vdala se

1 babice, vzala sobě Horkých dědka, prodávali kvasnice. Horkej myslel, že je žbánek, ona byla konvice. Čo pak nevíte, že se divíte? Oženil se švec pro mizernou věc: že ho blechy kousaly, neměl na ně posady; udělal sobě klec. Na mou kuši, milí hoši! Uzlík se taky ožení, ženu pošle na robotu, sám si doma poleží. Hleďte! i Ťulula, blázen, chce Ko-tlíkovům říkat, hleďte ! i ten starý blázen chce se ženit. Kouska chleba nemá, podruží si hledá, přece chce svou ženu dobře živit. Hop ! hop ! mládenci z Krakova, vstupte s májkami do kola. Hopsá, hejsa ! Dej vám Pán Bůh štěstí na té pouti vezdejší. Hopsasasa, hejsasasa! Muzikanti hrajte ! Mládenci zpívejte !

Na to dudy, skřipky, cymbál, píšťaly, šalmaje, trubky atd. hrály, pískaly, troubily. Lid zpíval a jásal.