Píseň: Kotek sedí mezi sudy, pil by pivo, neví kudy. Hej, kotka Dorotka! Hopsasa, hejsasa! Tancujte děvčátka s pacholaty. Pacholata jdou, jdou, pacholata jdou. Kotka sedí na stodole, upadne-li, bude dole. Hej, kotka Dorotka! Hopsasa, hejsasa! Tancujte děvčátka atd.*)

Na to sestoupil synek jako starosvat dolů, pojal starosvatbí a začal kolo okolo máje na louce postavené tančiti. Za ním točili se mistři a mládenci po starším, každý se svou ženou (májkou). Žádoucno bylo, aby o té slavnosti každý dupčil a skákal; kdo nechtěl, byl mrskán proutkem májovým. Proto, když tu nebylo dosti prostranného místa okolo máje hlavní, zarazili ostatní pořádkové cechů každý pro sebe menší májku na louce do země a každý pořádek tančil okolo své májky.

Později, když hodovníci neměli dosti stromků, dělali si mládenci se svými májkami jen kola a křepčili. Na stu místech po celé louce se jásalo. Jen tehdy účastníci fidlovačky vstoupili do hospod, do mlýna a do hostinců k tanci, když za příčinou mokra a deště nemohli na Bůžkovce dupčiti; jinak se žádalo výskati pod šírým nebem.

Po tanci se jedlo a pilo. Po jídle procházeli se a zpívali po sadech a lukách, po zahradách a polích, po vinicích a pahorcích okolo Pankráce a Bohdalce, Hučalu a Bučalu, rozkošných míst, okolo Michle a dvoru Libušina, okolo studánek a jezírka čili lázně Libušiny, okolo Vršovic a vinice Prkénky atd.

Někteří si hráli po staročeskú, jiní houpali se na stromech a zpívali. Zatím druzí tancovali, kteří neměli na počátku místa ku křepčení, a když potancovali, zasedli opět ku kvasu a potom šli na procházku.

Po nich nastoupili ostatní hodovníci a tak se střídali jedni po dru-Tiých po celý tento den. Mnozí slavili až do východu slunce, větší však čásť hodovníků slavila fidlovačku až do západu slunce. Na to starosvat svolal hodovníky a hodovnice k máji, každý zastrčil si rozpučenou nebo rozrašenou ratolesť se stromů za klobouk nebo za čepici a postavil se do kola se svou májkou, ověnčenou jarním kvítím. Plampač vystoupil na štoček a všechněm účastníkům fidlovačky takto děkoval: »Chvála Pánu Bohu! Doufám, že jste se dnes dosti najásali, najedli a napili, nahráli, nazpívali a naprocházeli, západ slunce nás povolává domů. Dejž to Bůh, abychom se zde opět všickni na přes rok o této slavnosti ve zdraví shledali a jako dnes tuto jarní slávnosť pod širým nebem s pomocí Boží pokojně opět skončili.«

Zástup odpověděl: »Dejž nám to Pán Bůh!« Starosvat dále pravil: »Každý hleď se svou májkou na své místo do pořádku vstoupiti, v kterémž jsme sem přišli. Kdo tu není, nepůjde s námi, ať zde hoduje až do svítání, nic déle, aby se neprohřešil proti Bohu.«

Na to skočil dolů ke stromu májovému, který vytáhl. Lid obecní pak postupoval po zástupích v průvodu vesele a zpěvavě do svých okol-