nich sídel, a průvod nejslavnější do měst Pražských. Májka se uložila, kde se strojila. Větší čásť hodovníků se rozešla a odebrala do svých příbytků.

Jistý pan Malý, mistr obuvnický a měšťan pražský, bydlící na Františku okolo r. 1798 dle zprávy Jana Kliky (vysloužilý vojín z Prahy) vodíval lid obecní v průvodu až do úmrtí svého na tyto slavnosti jarní v Praze, při kterých onen Liška (Fuchs), vysloužilý voják z Malé Strany, na housle hrával a o těchto slavnostech písně skládal a zpíval. Tito oba starci udávají totéž, co Hauserové pražští vypravují, s tím toliko rozdílem, že za jejich dnů okrašlovala se májka nebo strom májový rozličně malovaným věncem papírovým na místo hedvábných fáborů. Za našich dnů v létech 1840—1843 nevidíme nežli několik mládeneckú, nejvíce učedníků obuvnických, kteří místo májky mají na bidélku připjatou zelenou kytku s ratolestmi a s ní na týž den pokradmo branou vyjdou. Kytku tu nese šašek, strakatě přioděný, beze vší hudby, smyslu a pravého ducha, před učedníky a dívkami, které si za ním zpívají a poskakují až na Bůž-kovku, kde. okolo ní a mimo ni tancují a skáčou. Semo tamo chodí po louce, a šašek honí s místa na místo po louce a mrská mladý lid.

Hosté přicházejí, přijíždějí sem se všech stran, zde na louce a v hostincích, ve mlýně v Nuslích, na Pankráci a ve Vršovicích hodují a tancují. Na týž den, když dovolí tomu pěkná povětrnosť, přijde sem 20.000 až 30.000 hostů. Zde na louce až do večera a v hostincích až do rána mnozí jedí, pijí a tancují.

Někteří lidé, kteří neznali sobě vysvětliti slavnosti jarní, zvláště slávnosť fidlovačky, na rozličné bludné cesty prý se uchýlili. Jedni dí, že fidlovačka vzala svůj počátek od modré ponděle, na kterouž tovaryši obuvničtí mívali troje pečeně: svíčkovou, telecí a vepřovou. Týž den prý nic nepracovali, nýbrž jen jedli a pili, hráli a se procházeli. To, zištné mistry velice mrzelo. Protož se na tom usnesli, aby jim tolik pečeně nedávali, nýbrž raději aby na ten den t. j. o každé modré pondělí pracovali. Načež prý se tovaryši rozdurdili, sešli se na louku Bůžkovku a zde se zapřísáhli, že nebudou dřív dělati, až jim budou mistři zase trojí pečeni podávati, aby mohli modrou pondělí dokonale slaviti.

Druzí praví: Žádný obuvník nebyl s to udělati králi českému ve Vídni dokonalou obuv, až jeden z tovaryšů pražských to dokázal. Za to mu král na věčnou památku milostivě poslati a uděliti ráčil zlatou f i d 1 o-vačku, kterou zde tovaryši ševcovští na louce v Nuslích zasvětili.

Třetí vypravují, že doučenci, mladí tovaryši obuvničtí a krejčovští, měli bráti od svých mistrů listy zavyučné, že jsou v řemeslech svých dokonale vyučeni, což prý nikdy nebývalo. Proto prý se proti tomu tovaryši postavili na odpor, přestali pracovati a krejčovští tovaryši do Ovence a obuvničtí do Nuslí se odebrali. Krejčí s poslamkou a obuvníci s fidlovačkou tak dlouho hlučně na oněch místech podotčených slavili, až prý je pvávo vyzdvihlo a ku práci donutilo.