Čtvrtí udávají, že syn mlynářův z Nuselského mlýna, v obuvnictví vyučený, ve válkách tureckých přišel s králevicem českým do zajetí tureckého, ve kterém dal sobě nohu dobrovolně utíti a podal jí králevici, aby jej ze zajetí vysvobodil. Za to mu králevic na věčnou památku udělil prsten. Když Turci viděli, že králevic má nohu uťatou, těžce to nesouce oba ze zajetí propustili. Králevic byl brzy v Praze, ale syn mlynářův nebyl dlouho zhojen. Avšak jakmile se zhojil, odebral se do Prahy, právě když králevic po šťastném návratu v Praze hodoval. Chtěl se odebrati ku králeviei, ale sluhové královští nechtěli jej chromého před krá-levice pustiti. Proto doručil sluhovi králevičovu prsten králevičův, aby jej králevici podal. Jakmile králevic zočil svůj prsten, upamatoval se na onen prsten a hned prý pro něj poslal, aby vstoupil a vedle něho se posadil. Za jeho čin pak pasoval jej králevic na rytířství a rozkázal mu nositi v štítu tři nohy lidské, obuté v botách s připjatými ostruhami, aby on a onen cech obuvnický na věčnou památku na korouhvích svých nosil vyobrazené tři nohy. Na to prý hned v nuselském mlýně a na louce obuvníci s mlynárovými přáteli slavili radovánky, jež prý až podnes slaví.

Pátí povídají, že prý slavné paměti císaři Josefovi, když při slavnosti Božího těla ještě jako mládeneček v Praze byl přítomen, onen pořádek obuvnický s praporcem velmi se zalíbil. Když pak si dle starého obyčeje měl voliti jedno ze řemesel, v němž měl právo se vyučiti, zvolil prý si řemeslo obuvnické a cechu tomuto na věčnou památku právo udělil a prý rozkázal, aby týž cech místo modrých pondělků slavil vždy ve středu po velikonocích na louce v Nuslích slavnost fidlovačky.

Šesti povídají, že prý o korunovaci slavné paměti císaře Josefa v Praze poctivý cech obuvnický zhotovil tomuto císaři b o t y a daroval jemu takové, na kterých tovaryš něco znamenitého vzdělal. Jmenovaný zeměpán udělil prý jim za ně stromek stříbrný, silně pozlacený, s postříbřeným obuvnickým nádobím na ratolestech rozvěšeným. Obuvníci měli dlouho tento dar na poctivém stole zeleném u cechu, matice pokladnice, u veliké úctě a vážnosti. I napadlo prý mistrům jedenkráte, aby modré pondělí, které každého týdne po neděli tovaryši slaví, což s útratou a výlohami jest spojeno, zrušili. Tím tovaryši a učedníci uráženi jsouce a pradávného práva obyčejného zbaveni, spikli prý se a usnesli právě ve středu po velkonocích na tom, aby vzali si stromek stříbrný od cechu, což prý také provedli. Někteří vstoupili na síň a druzí čekali venku. Stromek šťastně vynesli v zástupu při hudbě a zpěvu do nuselského mlýna, ve kterém se dříve zapřísáhli, stříbrný stromek sem zanésti. Zde prý jedli a pili dost a dost. Pokud měli obuvníci peníze, byli veselí. Ale když jim peníze scházely, odprodávali prý se stříbrného stromku nádobí stříbrné část po části, až i stromek stříbrný židům prodali. Když vystřízlivěli a vyhladověli, staly se mezi nimi hádky a půtky, při kterých se rvali. V tom byla k nim od pražských mistrů vyslána do nuselského mlýna deputace, aby se upokojili a ku práčem se vrátili. Tovaryši navrátili se pokojně do Prahy a učinili se svými mistry