str. 334
Rač jim dát po smrti svou milost,
V světě hojné požehnání,
A v statečku rozmnožení,
Aby za mnoho letth měli,
Čím by školu i chudé fedrovali,
I všeclměm pánům osadním,
Odplat Bůh hojným požehnáním.
Rač jim dát po smrti časne,
Nebeské království věčné.
Vás pak prosím, posluchači milý,
Rozpomeňte se na mně v tu chvíli, Mou milou osobu fedrujte, A po troníčku mi darujte, Abych mohl čtrnáct krejcarů míti, Střevíce si vyplatiti, Abych nechodil na hod Boží, to jest dnes,
bos.
Toíby bylo novýho cos. Nyní se již s vámi s pláčem loučím. A vás všechny Pánu Bohu poroučím.
|
Mendlíčka rozkoš Anno 1652:
Má chudoba cti netratí, Nemůžem býti bohatí, Všickni, ač já chudý nejsem, Nýbrž nuzný, potřebný jsem. Satanáš je v pekle chudej, Milosti Boží zbavenej, Ale já milosti Boží Hledám co drahého zboží, Poněvadž zboží časného Nemám, chci hledat věčného. Je sic pravda, že rád mlsám, A každej peníz promlsám, Ale však to z nouze činím, Vzlášť když o vobědu nevím. Dnes sic, dika Pánu Bohu, Najísti se hodně mohu, Proto že jedna paní ctná, Pobožná, také šlechetná, Voběd nám dobrej daruje, Má drštka to dobře čije. Pane Bože, pro tu štědroát Rač jí dát radost na věčnost. Ach smutný nemám kabátu. Někdo pro Boží odplatu, Račiž mně nim darovati. Nebudu více mlsati, Toto pak učiním obzlášť. Budu si chovati na plášť. Pomozte mi naň, prosím vás, Ať se nepředirám na hlas, Dejte, dejte a pomozte, Jakožto domácí hosté. A pakli mi nic nedáte,
To brzy \' pravdě shledáte. Že všickni časem zemřete, A zhůru bradou lehnete. Ale já nechci umříti Míníc se radče ženiti. Pročež věru radče dejte, A mně v své paměti mějte. Abych sobě snad nezoufal, A třebas se na vojnu dal. Což by byla vaše vina, Pojdouce od vás příčina. Nu již se v kapsách drbejte A mně peníze sázejte Ať se již více nehněvám, Ano i zuby neškřípám, A tak když mně spokojíte, S domu pěkně odejděte, Z bázní Boží hodujíce, Na mně též spomínajíce. Já ačkoliv co jíst nemám, Však na truc sobě udělám, Budu ústa otvírati, A jakobych jed, žvejkati, Jako koza a neb vovce, Přejíce mu také, kdo chce, K mé večeři ke mně jíti, O nebude se zle míti, Přijdouc, odejde lačnější, Mnohem také žíznivější. Nyní se již s vámi žehnám, Neb vás v noci neuhlídám, Můžteli, dobře se mějte, Chceteli, na mně vzpomeňte.
|
Zpívání lístků těchto na květnou neděli bylo u nás zakázáno r. 1769 a 1779. Milčieký známý rychtář Vavák při květné neděli roku 1779 poznamenal ve svých Pamětích (vyd. J. Skopee): »Před 10 lety přestal ten starodávný obyčej, že děti na květnou neděli přistrojeni jsouce zpívali lístky, to jest tak zhotovené a složené rejmy o přehořkém umučení a pro památku toho od dětí židovských Pánu Ježíši na oslátku do Jerusalema jedoucímu prozpěvování. První zápověď toho zpívání stala se v roce 1769 a hned toho roku v městech to přestalo. Proč by to bylo pře-
|
