užívá jí pomocí živlů, strojník použitím sil přírodních, z neustálého a nezničitelně věčného pohybu přírody, z plynného duchu, vlastním pohybem hvězd v určitých dobách působeného, z pokrmu to pohybu světového, jenž by se ke stroji neustálým pohybem připojil.*) Nejde o podrobnosti a o zkoušení Komenského theorie, to se vymyká z rámce dnešní přednášky. Jen jsem chtěl právě dnešní příležitosti použiti, abych v úvodních slovech upozornil, jak poměrně stále ještě málo známe (ač se to zdá skoro neuvěřitelné) spisy, snahy a vědomosti Komenského.

Podobně, zdá se mi, při studiích národopisných zapomínali jsme posavad v dějinách lidovědné práče v zemích českých vykázati Komenskému první místo jakožto výbornému znalci lidového života a lidového podání československého. Přednášel jsem v minulém zimním běhu universitním posluchačům o Komenském v kulturních dějinách lidstva. Chystaje si látku a literaturu příslušnou oceňuje, shledal jsem, že posud nikdo nevěnoval činnosti Komenského pozornost, jak se jeví Komenský ve světle znalosti lidového podání československého. Za souhlasu snaživého pořadatelstva těchto schůzí budiž dovoleno v krátkosti shrnouti základní poznatky v otázce dotčené. Před námi nebude státi velebná postava světového paedagoga, hloubavého pansoía, byslrého vseučence, — odmyslíme si dnes zářivou gloriolu světové slávy od hlavy Komenského a díváme se na Komenského jako na pouhého člověka z lidu, lid český znajícího, s lidovým podáním dobře obeznámeného.

Předem již dlužno předpokládati, že autor knihy Janua linguarum a Orbis pictus, též po česku záhy vydaných, dokonale znal život lidu českého ve všech jeho stránkách, záhybech a odstínech, všecko všudy, ať se tyče života veřejného a duševního nebo rozmanitosti nejpestřejší v práci života domáckého, všedního, při jakémkoli zaměstnání, řemesle a umění i vědění. Položme si před sebe některou stránku prvního vydání r. 1633 knihy Komenského Dvéře jazyků otevřené, chované dnes jako převzácný unikát v městské knihovně v Zitavě. Zkoušejme se na př., kdo jsme trávili dětství na venkově, co umíme, kdyby nám někdo uložil, vyjmenovati součástky vozu, pluhu, staveb roubených, názvů věcných na př. v stodole, nářadí venkovských řemeslníků, kolářů, kovářů, nebo součástky stavu tkalcovského nebo názvy při složení mlýnském . . . Jsme hotovi s celou svojí naučenou učeností ... V rozpacích hanbíme se, jak se nám poklad řeči české od mladosti rozprchal a z hlavy vykouřil ... A nyní obracujme listy Komenského Dvéří jazyka a Světa malovaného od Komenského. Jmenuje správnými, ryzími názvy českými všecky práce, všecky