Již Labyrint Světa, jak ukázal v pečlivých vydáních Frant. Bílý, hemží se rázovitými moravismy, k nimž nalezneme podnes obdobu v řeči lidu moravského. Z Pokladu jazyka českého a z Moudrosti starých Čechů podařilo se pak našemu pilnému a prvnímu dnes znalci spisů Komenského prof. Dru. Novákovi zjistiti dlouhou řadu svědectví, jak Komenský znal lidová nářečí moravská. V Komenského slovníku, jak se nám zachoval v Rosově úpravě, naskytuje se značný počet nepochybných mo-ravismů : sdavky = oddavky; chrást = drobné, nasekané dříví; (není nikdo doma) ani tu chřístka t. j. křístka, skřítka není; hlt = doušek; hluboček = hluboké údolí (také název vsi u Velké Bystřice Mor.) ; hr-kávka = nástroj, kterým se chřestá ; karlátka. strom karlátkový, kar-látka = švestky ; kde půjdeš místo : kam ; kukavka = žežhulka; konice = koňská stáje; zpáčiti (zpáčil se mi kupec) = sraziti z oumyslu; plucar = meloun ; tatarka uvádí se vedle pohanka ; poltar polet, polovice něčeho, polta slaniny uzené ; pukač = dětská hračka ; rež = žito: salaš = ovčácká bouda na hoře; stolář = truhlář; ušípaný pachole = ušpiněné; trpělka = chocholatý skřivan ; otěrky, od těrky, co se na mlátě otře; suk uvázaný = uzel; župice = župánek pod kabát. Zajisté dosvědčují slova z nářečí tuto do slovníka pojatá, že spisovatel jeho dobře si byl vědom důležitosti lexikální stránky dialektů pro jazyk spisovný.*)

Jako sbírka přísloví v Blahoslavově grammatice, tak také Komenského sbírka přísloví Moudrost starých Cechů, na leckterém místě poukazuje na původ přísloví z Moravy, po níž sběratel pilně cestoval za účely místopisnými i starožitnickými, a to také v letech, kdy byl již vlastně bez stálého bydliště, totiž po vyhnání z Fulneku. Za příklad uvádíme tuto aspoň některá: G. 3. Strach, by se nebe neobořilo. Č. 138. Vodu v stupě opíchati. Č. 141. Ríčicí vodu vážiti. G. 200. Zoviřele dřevo se zpřímí. G. 213. Hluchý jako peň. G. 229. Nebude z té rže (žita) mouka. G. 509. Snědl to co pes horký koblih. Č. 761. Směje mu se na to hubice. G. 921. Coť se na jeho říCici dostane, umí zopálati. Č. 1105. Ujeda míli, postůj koni chvíli, ujeda tři, čela jim potři, ujeda šest, dej jim jest. Č. 1251. Švec dokad jednoho bota neušije, druhého nezačíná. Č. 1330. Chtěl udělati čbánek, a když zatočil kruhem, udělala se pernička. C. 1357. K líčení (= bílení) třeba líčidla. G. 1388. Mysl již dávno v misi. G. 1770. Kdo chodí s kabelí, toho Pán Bůh nadělí. G. 1821. Poký chodím, poty se hodím. Č. 1930. Hlediž, aby sobě ze mne gejd neudělal atd.**) Čistě moravský jest hovor s dítětem, jak navádí Komenský.***) »Běž k stařeně, prav dobrý den, a že se ptám, jak se majú Běž k stařeně, míní se babička, již na Moravě posud jmenují »stařenkou«, a z úcty i lásky k rodičům, k babičce, hovoří se v množném čísle podnes. (Dokončení.)