tropiti.*) Zajímavý doklad a, pokud vím, jediný objasňující popis iná

o této masopustní zábavě rezníku staročeských Komenský v Moudrosti starých předků : »Vzali ho na pádlo. Pádlo jest kůže, na níž někoho vzhůru a dolů zmítají, jakž něRudy obyčej. Míní se tedy někoho takové žertovné a dojímavé obírání, když jeden pustí, druhý chytí.«

Neopomenul Komenský, jak jsem již naznačil o koledách a pomlázkách, přibírati do svého Kancionálu ohlasy lidových písní. Uvádím pro příklad, jak se staral, aby nevyhynul staročeský tklivý zpěv hlásných, kteří bděli a na věžích na čtyři strany světa každou hodinu oznamovali

i vybízeli hlasem, rozléhajícím se i ponenáhlu zanikajícím v tichu nočním, ku pobožnosti. Když podával Komenský návrhy na opravu, obnovení kancionálu bratrského, upozorňoval starostlivě na písně starodávné, v duchu písní lidových upravené. »Hlásným neb ponocným v městech k zpívání. (Vše notou: Chvála tobě, Bože věčný atd.) I. U večer, když se na pokoj odzvoní: 1. Lidé milí, již nedlete, na odpočinutí jděte, Bohu se pomodlíc. 2. Nechte prací, nechte kvasů, ve všem sluší šetřiti času : Ovšem bázně Boží. 3. Opatř oheň a zhas světlo, aby neštěstí nevzešlo : Jehož Bůh uchovej. — II. Po hodinách v noci, před vytrubováním : Chvalte všichni Hospodina, odbila první (druhá, třetí atd.) hodina, Bohu v nebi chvála. — III. K ránu, když vstávati čas : 1. Jasný den již blíží se k nám, kdo práci má neb cestu kam. vstaň a Boha pochval. (NB. V letě nech zpívají: Jasný den již přibral se k nám atd.) 2. A pros, ať v světle dá chodit, duchem tě svým ráčí vodit, po cestách spasení. 3. By, což v pracech začneš koli, Bohu tvému bylo k voli, a bližním k vzdělání !**) Přirovnáme-li popěvky hlásných, kde se starobylý, ctihodný obyčej ještě udržel, na př. v Domažlicích a v Příbore na Moravě,***) jsme překvapeni shodou záznamu Komenského s těmito přežitky posavadními v lidovém podání.

Mimo naznačené (nemohu, rozumí se, v krátké přednášce všeho vyčerpati) stopy, že Komenský znal lidové podání, zvláště lidové podání na Moravě, roztroušené po spisech rozmanitých, zachoval Komenský přímo dvě snůšky látky, čerpané mezi lidem, kde mohl využitkovati svých zkušeností o životě lidu moravského a prozraditi, jak přilnul k lidovému tomuto podání, kdež neváhal i ve spisovné řeči přihlásiti se k nářečí moravskému, určitěji řečeno, k nářečí slováckému. Míním tu Poklad jazyka českého, Komenského slovník, napěchovaný mo-ravismy lidového nářečí, a Komenského sbírku přísloví a pořekadel, úsloví, pod názvem »Moudrost starých Čechů, za zrcadlo vystavená potomkům«, rukopis dnes chovaný v Lesně.