ji rozhojnil, nebo bral i z jiných jeho zásob. Sbírka ta zůstala totiž vždy jen rukopisem, jenž byl majetkem samého Komenského, a od něho redigován, v té podobě však, jak ji máme, nebyla by se mohla ani vydati. Svedčiť část, která se týká věcí církevních, zjevně o nekatolickém svém původci. O jiném rukopise, jenž by se byl Rosoví dostal do ruky,, nemluví se nikde. Lešenský rukopis pak, jenž náležel do pozůstalosti Komenského, před XIX. stol. nedostal se do Čech. Naproti tomu o slovníku svém velikém Komenský svědčí přímo, že do něho pojal nejen úsloví, ale i přísloví, a překládal je synonymními větami latinskými. Že by Rosa sbírku Komenského, i kdyby se mu dostala do ruky, tak velice byl rozhojnil, jak to nacházíme v jeho slovníku, není podobno pravdě, neboť v celé jeho Čechořečnosti jsou celkem lidová přísloví jen tato, jež má i Komenský ve své »Moudrosti«: Na str. 318: »Ptáka po peří a vlka po srsti (poznávají) a člověka po povahách«; str. 323 poř.: »Jábych proto vsedna nevstal«; str. 348: »Dokud železo horký, kovati.« Což to jest proti těm řadám jadrných přísloví a rčení, jež slovník jeho má, což proti vtipným výkladům i těch přísloví, jež v »Moudrosti starých Cechů« se vyskytují bez výkladu a zde týmž způsobem, jak to Komenský pravidelně činí, objasnění svého docházejí.1)

Napověděl Komenský již ve Dveřích jazyka odevřených ve vydání roku 1633: »Přísloví a připovídky jako podobenství řeč zřetedlně okrašlují, kteráž jestliže stručně věc vypovídá, jadrná slove.«2)

Chystaje se sbírati slova pro »Thesaurus linguae Bohemicae« čili Poklad jazyka českého, jak jsem uvedl, již v době studií Herbornskýeh Komenský umínil si přijmouti do něho vedle úsloví též přísloví.

Také do díla fysikálně zeměpisného, které tehda rovněž připravovati počal a jemuž dal jméno »Theatrum universitatis reru m« (Divadlo veškerenstva věcí) vkládati mínil přísloví.3) Tu také vyslovuje již úmysl přísloví sebraná vydati někdy ve zvláštní knížce. V zachované knize I. vyskytuje se pouze jediné přísloví: *) »Píseň tak dlouhá není žádná, aby konce neměla«. »Theatrum«, určené pro poučení krajanů, skládáno bylo již záhy v mládí Komenského, mluví v něm o svém povolání kněžském; za to však o pozdějších úmyslech didaktických a vše-vědných není tu ani stopy. Sbíral tedy Komenský přísloví již v mládí a mínil je brzo vydati také o sobě.

Když pak pořádal věcný a jazykový materiál pro první Bránu (Lešenskou), zajisté mu při jednotlivých větách připadala též adagia, to je jadrná rčení lidová, na nichž jevily se vtipné úsudky zvláště o věcech přírodních a rozličných činech nebo vlastnostech lidských. Vysvětliti ta lze netoliko péčí o výraznost latinského textu, ale i známou snahou Bratří,