Seděli na louce, kde bylo seno již posekáno, a něco ho v kupách bylo. I běželť rychle Fridrich k kupě, a chtěl ji přeskočit. Myslte sobě, dítky, pravil, jako by ta kupa oheň byl. I podívejtež se, jak ji přeletím, tak lehce jako pták. Hned se v kupě octl. Krátce se rozběhl, a padl do kupy a hluboko se propadl, tu se mu bratří i sestra smáli.

Jakť se smějete, pravil Fridrich, s kupy vyhlédaje. Kdyby tu byla v zemi díra byla, byl bych propadl, a byli byste dobrého bratříčka ztratili. Jen co toho zkusím, jistot vám tak nezůstanu sedět. Však se měkce sedí a je mi, jakobych do kvítí padl.

Otec. Než co, Fridriše! Kdyby ta kupa letní oheň byla? Kdybys se byl na hořícím dříví, v řeřavém uhlí, v plápolajícím plameni octl, jakby tam ti bylo? Fridrich se rozmejšleje odmlčel.

Johanka. Toť bychom se jistě nesmáli. Byl bys těžce za svou hru trpěl. Měli bychom nemocného bratříčka a s tebou bychom trpěli, žes byl všetečný.

Karel. A já mám za to, žeby byl Fridrich nepadl, kdyby byl přes oheň skočil.

Fridrich. Ty mi právě připomínáš, bratře, nač sem zpomněl.

Karel. Když má člověk přes kupu sena skočit, tuze se nerozmejšlí. Padaje vidí jen měkou trávu okolo sebe. Oheň však opatrnosti naučí. Při veselosti se hledí na nebezpečenství, a tuť se jistě prozřetedlně skočí.

Fridrich. To je to! Nebyl bych padl, kdybych byl přes oheň skočil.

Otec. Jistě bys byl, Fridriše, nepadl, neb přes oheň bych ti byl nedal skákat. Hned sem viděl, když si se k tomu měl, že vysoko nepoletíš, a protož nebezpečně nepadneš. Nesmí se myslit, že je se snadně hned o všecko pokusit, jaks ty tu učinil. Poděkuj kupě, že nenadálého hosta tak dobrotivě přijala. Budoucně však nikdy nevěř. Tak těžces dopadl, že bys byl mohl díru do země prorazit.

Fridrich. Odpustí mi, otče! Chtěli' sem to mnohem lépe učinit, než se stalo.

Karel. Já myslím, otče, že snad staří naschvál ten oheň dělali, aby mladé od svévolného skákání, a od nebezpečenství přitom odstrašili.

Otec. Těší mě, Karle, že to znamenáš. Jest arci také někdy potřebí skákat. Často se nenadále oheň zejme. Někdo je na střeše, a neví, jak by jinač plamene ušel, leč skočí. I tuť velmi prospěje, když se kdo v skákání vycvičil. Takových příhod zvlášť sediaci mnoho mají. Ku příkladu, někdoby stál na voze, který jest již odpolu naložen, a koni se zplaší. Umí-li, opatrně skoče záhy koně popadnout, mnohého zlého zbaví. Staří cvičili všecky mladé lidi, zvlášť ty, kteří se na vojnu dostat měli, jak plovat, tak skákat. Tudy nabyli jisté hbitosti, že se bez žebříku brzy nahoře, brzy dole, jak jich kde potřebí bylo, brzy tu brzy jinde octli. Poněvadž se z sedlského lidu podnes vojáci berou, i jestiť dobře, když se mladí v skákání cvičí, přitom se však opatrně chovají .. .

Johanka. Povědí nám pak, otče, co tu ti dva pacholíci na rohu domu dělají ...