A když strýc po čtyřech letech přijel z Ameriky domov navštívit a o všem se dověděl — to už jsem byl na studiích — všechny ročníky »Lidu«, co měl, mi daroval.

»Čti v nich často, jsou to knihy penězi nezaplatitelné,« řekl mi.

Tento příběh jsem si připamatoval, když mi nedávno pošta přinesla 1. sešit dvacátého ročníku »Českého Lidu«. Žlutá obálka s Alešovou titulní kresbou: bezvousý, dlouhovlasý stařec, ruka o kroniku opřená, vypravuje cosi ze starých časů dětem, v pozadí chalupa, kalich ve špičce štítu, za lípou slunce zapadá; pod nápisem mohyla, v dálce prostá krajinka s kostelíkem, dole popelnice, dědek, kamenná sekyrka, srp o lebku opřený, dudy s kozlí hlavou, beranice a rychtářské právo na starých listinách ležící. A proô píši svoji vzpomínku?

Čtu v úvodním článku od red. Zíbrta: »Český Lid honosil se chválou kruhů odborných, byl uvozován, stal se nevyčerpatelnou pokladnicí — — škoda, že i hmotná podpora tak rychle a účinně nepokračovala — — Živořil Český Lid, nemaje porozumění---------------Kdyby u pana nakladatele (F. Šimáčka) nebylo vzorné, nezištné obětavosti, se skutečnou ztrátou peněžitou ve zlých dobách, skoro při každém ročníku, kdyby byl z čistá jasná určil: Až potud, dále nic — — nebyl bych -dnes psal vzpomínku po dvaceti letech — — Chtěje udržeti Český Lid, ubrániti se výčitce, že vydával časopis ten, pokud kynul zisk, přinášel nové a nové oběti podniku nevýnosnému, udržovanému jen s hmotnou ztrátou —«

Hořká slova, bolestná. A tím bolestnější jsou ti, čím hlouběji se zamyslíš v osud českého trhu knižního. Nesvedomití nakladatelé zaplavují knihkupectví literárními odpadky, jejichž úspěch vypočten je na zálibě v sensačnosti, rafinovanosti chtivého čtenářstva. A úspěch mají. Zeptej se v některém pražském knihkupectví! Užasneš; Knížky, nejnižší pudy rozčilující, brak, pomáhá jejich nakladatelům k bohatství, kniha dobrá zapadne, dobrý časopis živoří. Nedávno zaznamenaly noviny skon výborné revue »Naše Slovensko«. Nebylo odběratelů v tom obecenstvu, které s vlasteneckými city příkře odsuzovalo kruté činy Maďarů —

Skoro v každém ročníku »Českého Lidu« čtu těžké stesky redaktorovy a nakladatelovy do netečnosti odběratelstva. Dvacet let probíjí se »český Lid«, jediná reuie svého druhu — jakž takž se stalo, že letos zahajuje dvacátý jubilejní ročník — a má ho stihnouti osud mnoha jiných zašlých časopisů, který beztoho jako Damoklův meč se nad ním vznáší? či už se láska k dobré knize vystěhovala z našich srdcí?