Předchozí 0137 Následující
str. 124

blahoslavenství na věčnosti k očekávání mají, vždycky připraveni k smrti, tedy se také musíte báti slunce a každé mocnosti v přírodě, proto že vás může usmrtiti. V mnohých krajinách horkého dílu světa jest na večer bouřka velmi dobrá a užitečná.

To jest rovněž veliké bláznovství, když si myslíte, že se vám ně' jaký dobytek, ponejprv do chlíva přivedený, nemůže povésti, jestliže na něj všeliké plátno, hadry a eaparty nepoložíte, jej nějakou vodou nepo-kropíte, nepodkouříte, a cosi takového pověrečného neuděláte, dříve než přes práh přejde. Dejte mu jen dobrou potravu, a dejte mu jí dosyta, nepřetáhněte ho prací, čisfte ho, dejte častěji chlívy vyvětrati, dejte na něj pozor, když se potí atd. atd. a zůstane vám zdravý a silný. Ale křížek na dveřích a okenicech, svatá slova na cedulce, jméno Boží a slova z nějaké vám neznámé řeči — co vám to má pomáhati? Kříž Spasitele byl k něčemu" jinému ustanoven, než k takovým šaškám. Tomu Bohu, jehož nám příroda a náboženství oznamuje, máte svůj dům, dvůr, pole, dobytek a všecko jmění své odevzdati, v něho důvěřovati a v modlitbách se jemu poroučeti; ale vy jeho svaté jméno nectíte, když jeho co nějakého čarodějného prostředku užíváte. A řekněte mně, což mohou ty černé a bílé figury na nějakém papíru neb dřevě, v žaludku, v krvi a v šťávě vašeho nemocného dobytka způsobiti? mohouli pak v něm něco změniti? Jak jste to do něho dali, tak to opět z něho vychází; někdy mu to ještě více škodí, jestli toho žaludek nezažije, aby z toho byl hnůj.

Když se naučíte znáti přírodu, budete od všelikých pošetilostí uzdraveni, kterýmiž mnozí proti běhu přirozenému bohatými býti chtějí, míchajíce vodu, sůl a prášky do obilí, aby z něho více těžili. Jen se ohlédněte na potravu, kterou každá bylina žádá, a poznáte, že jsou to velicí tlučhubové, kteří vám takové věci za plat raději. Chceteli mnoho od přírody obdržeti, nakládejte s ní, jak sluší; vzdělávejte pole, luka, zahrady a lesy, jak tomu příroda chce.

J. Kučera:

Lidové prorokování o počasí.

Vracel jsem se letního večera z lesa. Šel se mnou starý soused Štván. Vyšel si hledat syna hospodáře, který vozil klády ku pile na Žďá-kov. Chtěl si nadejíti houštím. Rozhrne — a já tu sedím na stupních »ouchštontu« (Hochstand), ěihádka, uzavřené knížecí boudy na sloupích, pod níž dole v zavřené místnosti chovají se kaštany, suché listí, sůl a hlína pro zvěř. Nahoře mechem vycpané lišty, tři okénka směrem ke žlabům, kde se »sypa« zvěři. Vytáhl jsem si obyčejné sedátko dřevěné s opěradlem ven, přistavil ke schodům a tak jsem měl hotový psací stůl i se stolicí. Nade mnou šuměly haluze lesních velikánů, v levo vonělo mlází libodechem lesní lahody, dole potůček čistý pospíchal k Vltavě"


Předchozí   Následující