— lak volně, krásně se dýchalo a tak lehce rojily se myšlenky — — zatím strýc Štván mne vytrhl z klidu pohříženého v pilnou práci, kdy jsem načrtával tužkou myšlenky na útržky papírové, abych pak doma je zpracoval a načisto upravil.

»No, Pámbu dobrej večír, pořád v těch lejstrech! Co z toho mají? ani si oči neodpočinou!« povídá starý Štván.

»Jaká pomoc! Je mi veseleji, když se něčím obírám. Bude pršet"? Vy prý jste pravý pravdě podobný prorok pravé povltavské povětrnosti,, jako v Praze p. p. p. p. p. Fiala!«

»To tak! Co ten lidský cvrkot natřepal! Kdo pak napískal tu slepičinu? Mám jen od nebožtíka rychtáře Křivana knížku, švabachem psanou, a tak chvilkama se tam dívám, čtu, chase povídám a oni mě roznesli, jako bych s povětřím čaroval. To nejsou čáry, láry, fáry — to je holt stará, vyzkoumaná a přezkoumaná zkušenost našich předků. Když se něco opakovalo, co před tím předcházelo pohodu anebo déšť — tak se to dávalo dál a dál, až z toho ustálila se zkušenost a víra, že před deštivém nebo před vedrem ty a ty znamení nastávají. To je všecko, co pak je po lidských řečech!«

»A prosím Vás, půjčte mi tu knížku, já se na to podívám!«

»Půjčím — ale nic hněvat, do ňákýho Zpravodaje aby to přišlo, to bych si vyprosil. Já se bojím, aby se peckáři na druhé straně nesmáli.«

Když jest mnoho červánků na večer.

Když se blýská a nehřmí.

Když za deštivého počasí neb v noci sovy tuze vyjí.

Když netopýři na večer mnoho lítají.

Když po západu slunce nad vodou nad vedlejšími lukami hustá mlha stojí.

Když svatojanští broučkové v noci tuze svítějí.

Když žabky zelené vysoko sedají a kvákají.

Když skřivánkové dlouho vysoko v povětří lítají a zpívají.

Když je hvězdy ve mléčné silnici dobře viděti, a při tom vítr východní věje.

Když měsíc vypadá jasný a bílý, a v úplňku má pěkné, skvělé kolo, když v první čvrti horní roh dozadu a sice tak leží, že by se, jak lidé říkají, na dolní konec bič pověsiti mohl, a když obě špice v třetí neb čtvrtý den měsíce jsou jasné a ostré.

Když slavíci mnoho zpívají.

Když se mlha tratí, nebo po dešti v nížině vznikne a stát zůstane, nebo když právě nad řekou se zdvihne a zas se rozežene.

Když po delším mokru duha se na obloze ukáže, když při východu slunce stojí na západní, při západu slunce ale na východní straně, a když barvy duhové, zvláště modrá a žlutá, vždy jsou jasnější a pěknější.