str. 238
Nebudeť snad tak tyranská, Neroníana římanská, Aby neměla v nemoci dáti fiáké condolencí, Často lev, tygris, člověka Při zdraví jest zanechala, Zdravého propustila.
Prosím tě skrze tvou mladost, Měj dýle nade mnou lítost, Nepospíchej k umrtvení, Přídě smrt bez pobízení. Snášej mile patieneí, Koštuj jíti u supplicací K Dřekrásnému stvoření.
|
Lipiron s sebou rozjímá, zdaliž má k krásné dámě supplicovati, a se ohlásiti.
Touž notou.
O pane můj, mocný Bože, Spomoziš mi z mého hoře, Ať mohu dojíti contentu, Jsouc v velikém labirynthu, Velmi affligirovaný, Amore jsa roznícený Přispějic mi k retuňku.
Nevím kam se obrátiti, K komu mám prozbu činiti: K Amoru jsem supplicoval, Trápení jsem vice dostal,
1 kam se tehdy obrátím?
K krásné dámě jíti nesmím, V žalosti umříti musím.
Její mravy, pěkné enosti, Její přemilé jakosti Jí u veliké vážnosti Postavují v důstojnosti: Nesmí k ní přijíti žádný, Musí se obávat každý Té veliké spanitosti.
Viděl jsem dosti patrně, Ze mnozí kavalerové Chtěli k ní supplicovati, K službě famulirovati, Jich k sobě nepřipustila, A na služby málo dbala, Ztrápené je propustila.
Pročež ty mé smutný srdce, Nechtěj tomu radit více, Abych v tom spanilou krásu Molestírovat měl dámu, Divná jest panenská mysle, Vím, že bych od ní podobně Dostal smutný bene vale.
Však kdyby o tom věděla, Mou upřímnost velkou znala, Znala divné moci Božské,
Převrtkavé štěstí lidské, Nechtěl bych pochybovati, By neměla obdržeti Upřímnost má, té lítosti.
Ale jak se v světě děje, Tak se se mnou taky stane, Nemať upřímnost milosti, Převeliké spanilosti, Upřímnost nejní všetečná, A proto malé místo má, Zřídka ji kdo v pravdě pozná.
Ošemetnost paní krásná,
V drahém rouchu oblečená, Tak reputací velkou má, Vždycky milých slov užívá, Tut miluji politici, Ukazují falešnicí
S poctivou velmi servicí.
Ale nechť se děje, jak chce, Budu tentirovat předce, Doctoru svou ránu povím,
V nemoci mé se ohlásím. Snad bude mít condolencí, nad mou velkou lamentací, Kterou trpím dnem i nocí.
Nebude snad tak tyranský, Žádný Nero král římanský, Aby nedal v mém trápení Zdraví mému slitování, An by samé kdyby mohlo, Lité zvíře uzdravilo, Nade mnou se slitovalo.
Pročež vrtkavému štěstí, Poroučím se v mé žalosti, Které často nenadále Přichází mimo naděje, Neb když kolem svým zatočí, Který se nenadá, skočí Dolů z velké vysokosti.
|
|