str. 241
Inconstantia aneb Nestálost radí Lipironovi, aby k dámě krásný nepřistupoval, a jemu nestálost panenskou, příkladem a exemplo Filomeny, vypisuje, a jí k nestálosti jednoho jezera, o němž pravdivě historikové vypisují, připodobňuje. Touž notou.
Ach, já Nestálost nešťastná ! Takliž jsem tak málo vzáctná ! Že kavalerové mnozí Nechtějí mně v světě znáti! Tento ctnou dámu miluje, Však na mně nepamatuje, Zdaliž není sám při sobě.
Jáť jsem paní dosti známa, Mnohým kavalérům vzáctna, Panny mně ,v vážnosti mají, Nad jiné bohyně znají. Má milost jim často slouží, Že kavalerové mnozí Často po nich darmo touží.
Vidouc tebe v těžkým smutku, Lipirone, v tom zármutku, Nad tebou lítost velkou mám, Upřímné naučení dávám. Boj se v panenské milosti, Velmi velké nestálosti, Jenom netup mé vzácnosti.
Zdaliž nevíš, co se dílo, Kavalérům mnohým stalo, Jak panenské nestálosti, Trápily je v jich bolesti, Tak že po dlouhém soužení Vidouc, že jsou již sklamání, Tížej umříti musili.
Poslyš, kterak ona panna, Ušlechtilá Philomena, Podvedla svého milého. Pharos kavalera ctného : Ješto ji za dlouhé časy S poctivou velmi servicí Sloužil hned od své mladosti.
Krásná dáma jeho služby Přijímala v uctivosti, Jemu mnoho slibovala, Upřímnost připovMala, On jsa u velké naději, Svěřil ji všeckno srdce svý, Basíroval (líbal) líčka její.
Že pak krásná velmi byla, Byla při ní stálost malá ; Když k servicí přišel jiný, Philodamus isa řečený,
Faros hnedky opustila, Filodama milovala, Philodama v srdci mčla.
Po nedlouhém čase zase Na jedné krásné procházce Vidouc jménem Mnesterona, Vznešeného kavalera, Hned jeho zamilovala, Služby jeho přijímala, Philodama opovrhla.
Filodam raněn lítostí, Tou velkou nestálosti, Těmito k Mnesteronovi Mluvil slovy hněvivými: Co jest jednou milovala, Nemůže opustiti má bez bolesti velká láska.
Dříve nežli krásnou dámu Opustím já Philomenu, Nežli v těžkým smutku budu, Raděj tu před tebou umru, Pročež co chceš učiniti, Zdaliž se mnou v kordy jíti. Neb Philomenu straliti.
Mnesteron jsouce udatný,
Hrdina velmi statečný.
Jemu odpovědi nedal,
Hnedky zbraň svou při boku vzal;
Udatně šermiclovali,
Tak se dlouho potejkali,
Až oba dva zahynuli.
Vidouce to Philomena, Že zahynuli oba dva, Žalostivě naříkala, Takto lamentirovala : Ach já ta dáma nešťastná, Štěstí jsem více hledala, Stratila jsem, co jsem měla.
Philodama jsem zavedla, S Faros jsem pak pohrzela, Mnesterona jsem mít chtěla, Toho jsem však nedostala, Dva leží v krvi zraněni, Třetí pro mne zarmoucený, Zhřešila jsem nade všemi.
|
|
|
