str. 240
Tobě jsem vždy věrně sloužil,
Toliž jsem sobě vysloužil?
Za mou upřímnou servicí
Tus' mi dala compensací?
Nelituji já tvé lásky,
Litují mé víry stálý,
To mně víc než láska pálí.
Ach, dobře Poeta mluvil, Když jest verš tento učinil; Že ten, který víru stratí, Všechno již dobré potratí. Tak ty ovšem, Aknemono, S vírou tvou potratíš, znám to, Cos měla, a co máš všeckno.
Stratilas víru, stratilas mne, Siratíš druhého, i sebe. Nemohut déle čekati, Abych neměl křivdu mstíti: Jsemt já ještě cavalero, Půjdu hledat Barthalero, S ním se budu potejkati.
Řek to, a šel hned hněvivě, Nejsouc sám přitomným sobě, Najdouc svého nepřítele, Di k němu takto prchlivě : Ty nevážný Barthalero, Smíš člověka mně milého Šiditi, jeho podvésti.
Nebudeš ho více šiditi, Aniž mne více trápiti. Řek to, hnedky hněvivě Prohnal jej kordem smrtelně, Odešel ho zabitého, Padnul na zem Barthalero, Pozbyl tu života svého.
Ale jakž se často stává, Že křivda lásku rušívá, A že se v hněv obracuje, Když se láska potupuje, Tak jest se v hněv obrátila, Láska velká Midamona, Když jí dáma potupila.
A jak prv velkou lásku měl, Větším hněvem nyní hořel, Pročež jak ji rychle spatřil, Takto k ní hrozně promluvil: Zdráva buď (prý) Aknemono, Stratilas víru, mé jméno, Musíš s tím stratiti všeckno.
Slíbiias' mi tvou upřímnost. Prokázalas' mi falešnost, Slíbiias' se mnou vždy býti,
Ano i se mnou umříti: Tot mi musíš prokázati, Ját chci teď nyní umříti, Musíš se mnou z světa jíti.
Náramně se dáma lekla, Strachem se velikým třásla, Hněvu jeho se bojíce Promluvila takto řkouce: Ach, Midamon nejmilejší, Mámt já v srdci lásku vaší, Jméno vaše v paměti mý.
Víryť jsem já nestratila, Coť jsem prve slibovala, Slibuji, a chci dokonce, Věrná zůstávati v lásce, S tebou do smrti bydleti, Ano chci s tebou umříti, Nechtěj hněvu místo dáli.
Midamon řeči falešné Odpověděl velmi strašně, Řka: Což slibuješ, slíbila, Chci, aby si zachovala, Jáť nechci déle živ býti, Ale chci hnedky umříti, Musíš se mnou tehdy jíti.
Umřemť spolu v jednu dobu, Budem ležet v jednom hrobu, Budem spolu zůstávati Dýl nežli do naší smrti. Neřek více, hnedky dámu Prohnal kordem Aknemonu, Stříkala krev smutně vzhůru.
Když ji zabitou na zemi Spatřil v krvi své ležeti, Probod týmž mečem tělo svý, Vylil krev a padnul na ni, A tak oba v jednu chvíli Umřeli spolu, a byli v jednom hrobě položení.
Tímto příkladem naučení Vemte sobě k víře snadní. Pamatujte na ty slova, Všudy nebezpečná víra! Toť jsem chtěla oznámiti, Tobě Lipirone smutný, Který nevíš co činiti.
A toť jest ta řeč pravdivá, Má zdravá každému radda, Ctný, šlechetný kavalero, Nevěř každé dámě všeho: Mluvím jen o nevěrnosti, Nedím nic o nestálosti, Jest bohyně známa dosti.
|
|
|
