jenom 100 zl. pensí dostává. >Proč pak se neobrátíte k císaři pánu"?«, pravil Josef. »Ach, milý Pane Bože!«, odpovědělo děvče, »tenť by raději vzal, než aby dal.« »Inu«, dí Josef, »zkuste to; onť bére jenom těm, kteříž nepotřebují, a dává těm, kteříž toho zasluhují.« Staloť se podle pokynutí jeho a nuzné rodině důstatečně pomožíno.

Mladé děvče padlo na kontrolním ochodě císaři k nohoum prosíc o milostivý dar, ježto sobě neví pomoci. Císař patřil na dívku, usmívaje se, a pravil za chvilku: »Což milovníka nemáte?« »Ach mám,« odpovědělo děvče stydlivě, »má ale jenom malou službičku, kteráž by nás oba neuživila«. >Tedy ho pošlete zítra ke mně«. I stalo se; císař se hned vyptal na vlastnosti muže toho, a slyše o něm vše dobré, povýšil jej, a však vejslovnou výminkou, aby skrovnou Naninku za manželku pojal.

V jistém městě v Dolanech tázal se magistrát, zdaliby za jeho přítomnosti z nedostatku vojska stráže měšťany svými dosaditi, směl? »Svými měšťany«, rozhodl Josef otázku, »můžete činiti po libosti, měšťané mojí ale ať pěkně doma zůstanou a řemesla a živnosti hledí«.

Dne 3. června 1787 byl císař v Laxenburku slavným službám Božím přítomen. Chtěli jsou ho vésti pod nebesa, jaká s krásným kle-kadlem pro něho schválně byla připravena, on ale poctu tuto odvrátil slovy následujícími: »Před nejvyšší Bytností jsme sobě všickni rovni,« a klekl uprostřed lidstva.

Když se císař Josef v jistém stanovišti na poště, kam byl komonstvo své předešel, sám holil, tázal se jej poštmistr, zda-li do průvodu císařova náleží, ježto prý jej čekají, a zač u něho slouží?, odpověděl Josef: »Inu, jáť ho někdy holívám«.

Když byl Prater, teď nejoblíbenější rozkošniště Vídeflčanů, r. 1774 obecenstvu odevřen, stěžoval si jistý vzácný pán, že teď již nebude místa, kde by mohl pobývati mezi sobě rovnými. Císař Josef poklepaje jemu na rameno pravil usmívavě: »Jen pak se upokojte a chovejte podle příkladu mého, neboť kdybych já chtěl vždycky mezi mně jenom rovnými býti, musilť bych zvoliti za obydlí Kapucínskou hrobku«.

Cestou do Chersonu do Ruska 1787 byla císaři Josefu ukázána ve Lvově mašina, či-li stroj, na krájení tabáku a nabídnuta v koupi s tím doložením, že ní ročně 5000 zl. stříbra mzdy uspořeno býti může. Císař ji ale nekoupil, nýbrž pravil: »Stroj tento ovšem řádný jest, používáním téhož ale mnoho lidí chleba by se zbavilo, pročež počkáme, až bude o dělníky nouze.«

Mezi mnohými žádostmi dostal Josef od sedláků také žádost obsahu následujícího: »Nejmilosrdnější císaři a pane! Čtyry dni robotu, pátý den na lovení ryb, šestý den s vrchností na honbu, sedmý náleží Pánu Bohu; považ, o nejmilosrdnější císaři, odkud mám nabrati daně?« Načež brzy bezpráví tomu vypomožíno.

Z lásky k svým poddaným a pro jich dobré pečoval Josef neustále, kterak by břemena jejich ulehčil. Mezi jiným dobročiněním vydal i také